Mlčanie jahniat

Film, který přesvědčil zapšklé Akademiky i další filmové "intelektuály", že i thrillery a horory mohou být považovány za umění. Anthony Hopkins ztvárnil roli šarmantního psychopata na výbornou (což už se nedá říct o dvou pokračováních) Špička ve svém žánru, závěrečná scéna z temného sklepa je vynikající. Přesto si myslím, že třeba Se7en je ještě o dost lepší. (23.10.2003)

Dlouho, předlouho po skončení filmu jsem zůstal zcela fascinován tou atmosférou snímku. Napínavá ponurost je zde podána tak dokonale, že předčí i atmosféru v domácnosti, kam dorazí současně složenky za vodu, elektřinu, plyn a telefon. Herecké výkony Jodie Foster a Anthonyho Hopkinse jsou ohromující a jen přispívají k obrovskému filmovému zážitku. Anthony Hopkins se jenom kouknul a já se rozklepal jak ratlík. Na Jodie Foster bych se vydržel dívat snad staletí. Vypadá tak křehce a zranitelně, že jsem měl chuť jít do toho filmu a ochraňovat jí, ale nakonec by to dopadlo tak, že ona by ochraňovala mě, jaký bych měl z toho všeho bobky. (18.02.2008)

Mlčení jehňátek jsem viděl minimálně pětkrát, ale jenom v televizi a vždycky mi do toho něco vlezlo, takže jsem ho neviděl ani jednou celý od začátku do konce. Většinou jsem stíhal až konec, proto jsem si to tentokrát dopřal na DVD s originálním zukem a uhrančivým hlasem Anthonyho Hopkinse. Můj dojem zůstal stále stejný a pořád si myslím, že se jedná o jeden z nejlepších thrillerů, co byl kdy natočen. (22.11.2008)

|| Scenár: Ted Tally / Predloha: Thomas Harris | Hudba: Howard Shore | Produkcia: Kenneth Utt, Edward Saxon, Ron Bozman | Distribúcia: Orion Pictures | Štúdio: ? | Rozpočet: 19 miliónov $ | Tržby: 272,742,922 $ || Je veľmi zaujímavé, že režisér Demme nenatočil pred týmto kusom nič pamätihodné, a vlastne až na Philadelphiu, ktorá vznikla hneď po Mlčaní, ani potom. Jedná sa tým pádom o jeho životné dielo, zaslúžene ocenené najvyššou dosiahnuteľnou métou. A ten film veru aj tak vyzerá. Nebol by ale ani zďaleka tak silný a onemujúci, nebyť démonického Hopkinsa. (13.04.2013)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let, který lze sledovat do zblbnutí, a stejně nás jeho psychologická intenzita a konstantní napětí pokaždé zarazí až pod peřinku. Proč tomu tak je, jsem se snažil stručně dopátrat v rámci poklony Jonathanu Demmemu zde (27.04.2017)