Monty Python v Hollywoodu

- Albatros! Albatros! - For he's a lumberjack and he's ok, he cut down trees and works all day, Wednesday he goes shopping with his old mama! - Never be rude to an Arab, to a Gypsy or Jew! Never be rude to an Irish man, no matter what you do... - Nooo, a co kdyby se to jmenovalo Předposlední večeře Páně?! Určitě nějaká musela být! Graham Chapman vítězící nad sebou samým v napínavém wrestlingovém zápase nebo rušící scénku prodeje albatrosů neboť je už příliš hloupá... :D Jen o tom píšu, začal jsem se usmívat. Jak já těm Amíkům závidím, že je viděli na živo... Jsou geniální. ******* (12.11.2008)

Povedené vystoupení již tehdy neexistujících Pythonů. Skeče jako "Papež a Michelangelo", "200 metrů neplavci", "100 metrů pro lidi bez orientačního smyslu", "Fotbal filosofů" nebo "Bombarďák Harris zápasí sám se sebou" jsou prostě skvělé. Nelze hodnotit jinak, už jen proto, že jde o poslední vystoupení Pythonů s Grahamem Chapmanem. Víte, jaký je rozdíl mezi milováním na kánoi a americkým pivem? (05.02.2003)

Opět skvělé, vynikající, ale zase ne nejlepší. Ono je tam hodně vtipných scén a ten humor se mi fakt líbí, ale prostě ne vždy se zadařilo a zpěv mě totálně nebavil, takže jsem ho přeskočil vždycky, tím mi vzniklo tak 50 minut čistého času, což není zase tak moc. Ale jako pokud se člověk chce zasmát, tak je to dobrá volba. (01.02.2010)

"My jsme ráno vstávali v deset hodin večer, půl hodiny předtém než jsme šli spát, snědli trochu studeného jedu, pracovali 29 hodin ve mlýně, a když jsme přišli domu, tak nás táta zabil". :-)))) Nová scénka o čtyřech anglických gentlemanech je naprosto nejlepší. Osobně bych přidal víc scének a ubral písničky, i když Lumberjack zpívaný Ericem Idlem, po jehož boku se culila Carol Cleveland (namísto Michaela Palina a Connie Booth) neměl chybu, Sit on my face taky ne. (30.07.2008)

"Já jsem ráno musel vstávat už v deset hodin v noci, půl hodiny před tím, než jsem šel spát, jedl jen kousek studeného utrejchu, pracoval ve fabrice devětadvacet hodin denně a šéfovi platil za to, že jsem vůbec mohl chodit do práce, a když jsem přišel domů, tak nás otec vždycky zabil, tančil na našich hrobech a zpíval Alelujá!" Skeče tady získávají další rozměr. Jsou obohaceny o bezprostřední a autentickou reakci publika a Monty Pythonovci se neomezují jen na jeviště, ale kolikrát zamíří do diváků, aby je ještě více zapojili do svého učinkovéní. Snůžka skečů velmi rychle jdoucích za sebou mě připoměla divadlo Sklep. (04.09.2009)