Monty Python v Hollywoodu

A teď něco úplně jiného, Monty Pythoni na prknech, která znamenají svět… a u publika dochází k výbuchům smíchu, kdežto na jevišti dochází přímo k výbuchům účinkujících. Naživo se muselo jednat o zážitek vskutku unikátní, pokud by vám tedy zrovna John Cleese nevnutil albatrose. Vybrat to nejlepší, z nespočtu geniálních skečů těchto virtuózů absurdního humoru, pro jedno představení, byl úkol určitě nelehký. Přesto se jedná o výběr více než uspokojivý. Létající cirkusáci se s tím nemažou a ihned začnou matematickým songem o šedesátdevítce, přesunou se do ringu za boxerem zápasícím sám proti sobě, nejen švihlou chůzí se dostaneme na olympiádu neplavců v plavání a maraton závodníků se slabým močovým měchýřem, aby nám nejedna slza ukápla při hymně všech drsných dřevorubců. Ono to není ale jen o zábavě, člověk se také dozví spoustu nových faktů. Například zjistíte, zdali bylo želé na Poslední večeři a proč byl nakonec klokan přemalován na apoštola, jak si stojí Lenin a Che Guevara ve fotbalovém kvízu a jestli Karl Marx vyhraje luxusní koženou sedací soupravu. A na Červenou Karkulku zcela jistě také změníte názor. (17.04.2023)

abych odpověděl na Anglieho otázku, jaký je rozdíl mezi milováním v kánoi a americkým pivem: It's fucking close to water! ale teď o něčem úplně jiném. je to příjemná vzpomínka na Pythony, ale bohužel tam hlavně opakují, co už se dříve osvědčilo (abych trochu doplnil, ještě skeč: Ministry of silly walking, skeč o Brucech, skeč o filozofickém fotbale německa a řecka, World forum s che guevarou, mao tse tungem, karlem marxem a leninem,skeč o Červené karkulce, skeč o mrtvém biskupovi z Leicesteru). nových scének je tam velmi pomálu (snad dvě nebo tři), což je hrozná škoda, protože ty, co jsou nové jsou stejně dobré jako ty starší (o vývoji humoru, o tom, jak boháči vzpomínají na doby, kdy byli chudí) škoda, že je to jenom tak krátký. ale občas mi vadilo, že sklouzli do až záchodovýho humoru (pozvracení se terry gilliama při skeči o hygienické kontrole ve firmě Whizzo). ale to je jen malá vada na kráse a vadí jenom mně, imperfekcionistovi. (19.01.2006)

[Druhé zhlédnutí] Monty Pythoni by určitě sestavili "nabitější" setlist jejich gagů, i když čestné výjimky geniality hlavně v podobě švihlé chůze a kanadských dřevorubců se najdou. Celkem je spíše zajímavé sledovat to, že několik "vyvolených" se mohlo účastnit takovéto fanouškovské akce. O to větší škoda, že většina z náš už takovou příležitost nikdy mít nebude. 70 % (22.01.2011)

Moje oblíbená šestice opět ukázala své charisma v plné nahotě. Od Pythonů mi ani nevadí, že zde opakují své dřívější skeče, jelikož ono je vlastně jedno, jestli se celek jmenuje "How to Irritate People", "And Now..." nebo "Flying Circus", časový úsek strávený v jejich společnosti je stále velmi fungující, i ty písně, jako třeba "Dřevorubeckou" nebo "Filosofickou", jsem si nahlas prozpěpoval... Jedinou výtku bych měl k občasné předzvěsti tvrdšího humoru, který se nachází i ve Smyslu života - zvracící Gilliam in natura není zrovna nic legračního. Nicméně podobně jako u zmíněného celovečerního filmu se jim to dá odpustit a pět hvězd si jednoznačně zaslouží, byť v kategorii živých vystoupení mám blíž třeba k Rowanu Atkinsonovi. (30.06.2010)

Tak tady se asi nejvíc (společně s Tajným agentem Jackem T.) liší mé hodnocení od průměrného. Připadám si tak trochu jako exot, ale prostě mi nepříjde vtipné, když někdo zápasí sám se sebou porází se a postoupí do finále, kde se utká sám se sebou. Ale asi dvakrát jsem se zasmál, to se musí nechat - vtip o milováni v kánoi je špičkový. (13.01.2008)