Sweeney Todd

Pravá a nefalšovaná špína Londýna. Vylíčení příběhu o vraždícím holiči pro změnu ve stylu syrového minimalismu jen vítám a samotný Ray Winstone je zatím nejlepší Sweeney Todd, jakého jsem doposud měla možnost vidět - a ostatně, i zbytku obsazení patří pochvala. Speciální uznání zasluhuje celým filmem prostupující, neokázalá, a právě proto působivá melancholie. (16.09.2012)

Velmi slušný studiový televizní film, jenž nemá ani Ň společné s Burtonovým uřvaným stejnojmenným tyjátrem. Ray Winstone minimalistickým způsobem předkládá divákům umírněnější (nikoliv čajíčkovou a slabou) verzi příběhu jednoho holiče s pocuchanou psychikou a se zálibou v podřezávání svých zákazníků. 70%. (03.03.2009)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Sweeney Todd, lazebník londýnský. Když si u něj sednete do křesla s přáním: „Zkrátit, prosím.“, máte při jeho náladičkách docela velkou šanci, že místo vlasů či vousu bude zkrácen váš život a jako bonus se stanete dílnou součástí ostrovního pekařského průmyslu.. Nyní hlavně díky Burtonovi profláklý viktoriánský melodram ukázal pod krovkami BBC tradiční zbraně svého producenta. Neokázalá a přitom funkční atmosféra, ve své prostotě silný příběh a především impozantní herecké výkony. Snad ještě víc, než na břitvu občas příliš tlačící Winstone, se mi zamlouval veterán David Warner a jeho pichlavé glosy slepé spravedlnosti.. O rok mladší holičsko-hudební křepčení jednoho z nejvýznamnějších akcionářů podniku na výrobu líčidel už asi absolvovat nehodlám, anžto mám tušení, že Mooreova filmařská oficína je mému srdci mnohem blíž.. „Please allow me to shave myself..“ (13.02.2013)

Seznamte se, velevážený pan Sweeney Todd. Potkat ho můžete nejen na Broadwayi či ve (pře)stylizované podobě u páně Burtona, ale i v této adaptaci původního lidového příběhu z produkce BBC. Úspěch pana Todda stojí především na dvou aspektech. Atmosféře a hereckých výkonech. První je naprosto perfektní a to nejen díky znepokojivému hudebnímu podkresu. Druhé při pohledu na obsazení netřeba komentovat. Celek by nedržel pohromadě ani na jediný moment nebýt Raye Winstona v roli vašeho starého dobrého holiče. Možná chvíli bude trvat než přijdete na chuť jeho "psychotickým návalům", ovšem je to jen otázka času. Pak již stačí pouze se pohodlně usadit a plně se svěřit do jeho makabrózní péče. Nemusíte mít strach, dobře se o vás postará. Jeho klientela by mohla vyprávět. Kdyby tedy mohla. (14.01.2008)