Sweeney Todd

Prvý film zameraný na spracovanie príbehu vražedného holiča Sweeney Todda som videl, zrejme ako väčšina z vás, v roku 2007, keď prišiel do kín snímok, ktorý natočil môj obľúbený americký režisér Tim Burton. Ten to celé pojal vo forme muzikálu, ktorý nesie jeho charakteristický kreatívny filmársky rukopis. Do hlavných úloh obsadil svojho hereckého favorita Johnnyho Deppa a svoju vtedajšiu životnú partnerka Helenu Bonham Carter. Okrem toho, že to bolo filmársky výborne zvládnuté, vzbudilo to i môj záujem o túto tému. Takže som sa dostal aj ku snímku, ktorý bol natočený rok pred tým. Ide o anglický televízny film "Sweeney Todd", ktorý režíroval David Moore. Na rozdiel od mainstreamovej hudobne štylizovanej Burtonovej verzie sa jedná o hodne drsný, krvavý psycho horror. Bol som veľmi príjemne prekvapený. **** (10.04.2022)

„Řekněte mi proč?" „Protože jsem mohl." Skvělý R. Winston hraje naprosto přirozeně - stačí jen pohled, přimhouřené oko, otevřená ústa. S úsměvem podřízne svého zákazníka, a že těch podříznutí je, až krev stříká na všechny strany. A pak je tu paní Lovettová. Místo otevřené lásky se stávají obchodními partnery. Ona mu posílá zákazníky, on ji zásobuje, aby její tajemné masové koláče byly nejlepšími v Londýně. Jenže přísloví o džbánu se nakonec stejně naplní... Herecky je film skvělý, mezi dalšími vyniká úlisný otec (David Bradley) či nekompromisní Fielding (David Warner). Kromě špíny a krve dojde i na sex. „Peklo neexistuje. Děláme si ho jen my tady na zemi..." „A co když se mýlíte?" „Pak jsme ztraceni." (14.04.2022)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Velice příjemné překvapení, přestože jsem nedávno přelouskala knížku a člověk by tam našel i víc než deset rozdílů.. Nicméně musím ocenit, že tu šli docela do hloubky a dokázali vysvětlit, kde se v něm brala ta potřeba vraždit, přestože to byl jinak velice solidní a humánní člověk. Ze začátku jsem sice myslela, že vzhledem k množství krve to ani nedokoukám, ale s pár minipřestávkami jsem to zvládla a jsem ráda, protože v závěru jsem pocítila takové to uklidnění, že se příběh správně završil a přestože jsem si Sweeneyho vykreslila trochu jinak, tento se mi líbil taky. (22.12.2013)

Film jsem viděla den po ST od Tima Burtona a musím uznat, že realismus Londýna, s nemocemi, špínou, bídou mi byl mnohem sympatičtější než burtnovský vyšperkovaný digitální Londýn s Deppem, který není příliš silný zpěvák, což je u muzikálu opravdu napováženou (alespoň pro mě). Dokonce zápletka byla zajímavější, postava soudce Turpina lidštější a masové bochánky vypadaly lákavěji... Filmu je téměř škoda pro televizi. (09.02.2008)