Umění plakat
Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Réžia:
Peter Schønau FogScenár:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrajú:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (viac)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (125)
V základu jednoduché téma dokázal Erling Jepsen uchopit jedinečným způsobem. Příběh manipulativní hlavy rodiny je totiž vyprávěn skrze malého chlapce. Ve své naivitě se tak snímek stává ještě drsnějším, než by byl za normálních („dospělých“) okolností. Zároveň je však toto uchopení prostředkem ke zkratkovitému odvyprávění některých částí. ()
Už jsem toho viděl moc na to, aby mě podobný věci znechucovaly. Při prvním proslovu na pohřbu mě sice otec málem rozplakal, ale jinak mě ale Umění plakat nechávalo chladným. Začátek je stavěnej na konfrontaci s karikaturami lidí, čímž se má docílit co nejvyhrocenějších situací. A pak, když se příběh věnuje samotný rodině, už jsem se nějak nechytal a nedařilo se mi vcítit do postav, soucítit s nimi nebo jimi opovrhovat. Navíc mě zaráží, jak režisér odstraňuje postavy. Stačí jedno lživý anonymní udání a s postavou už se neuvidíme. Hlavně že to někoho raní a může následovat další vypjatá scéna. Celkově na mě ale snímek působil se svojí atmosférou, hereckými výkony a vizuálním zpracováním víceméně sympaticky. ()
Kdyby film končil při tom, jak se otec oběšuje a umírá před zraky Allana, tak bych asi dával pět. Takhle jsem musel dalších deset minut čekat na pěkně nudný rozřešení. Obdivovat obrazovou stránku, byť moc krásnou, je podle mě zbytečný- neni to snad pro seveřany rutina? Kdyby tohle natočil Lars, bylo by to asi pěkný psycho, takhle to byly takový dánský Příběhy obyčejného šílenství - a vlastně mi to ani nevadí. Dobrý výběr herců a super hudba z toho dělají příjemný zážitek. ()
Silný film, který, ač se tak na první pohled netváří, ve vás vyvolá bouřlivé emoce, které se vás ještě dlouho po skončení filmu nepustí. Krásná ukázka dánské, potažmo skandinávské kinematografie a jejich prvotřídního citu pro rodinné drama (jako např. Rodinná oslava od Triera). Jen malý dodatek ke komentáři uživatele 1860 - je normální v kině sledovat závěrečné titulky až do konce, alespoň jako úctu k tvůrci a filmu jako druhu umění. ()
Chvílemi absurdní, chvílemi ironické dánské drama. Neboli přesně to, co od této kinematografie můžete čekat. Téma je však natolik závažné, že mi první polovinu snímku vrtalo hlavou, jestli není přeci jen lepší jít přímočařejší a syrovější cestou Honu. S odstupem jsem rád, že Umění plakat zvolilo trochu jiný směr a divák tak může na podobnou problematiku nahlížet z vícero filmových úhlů. Film nabízí vyjma drsného tématu také zajímavé kamerové snímání a skvělé herectví, bez kterého by šlo asi jen velmi těžko zobrazit něco tak zvráceného s podobnou intenzitou. 8/10 ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama