Umenie plakať

Silný film, který, ač se tak na první pohled netváří, ve vás vyvolá bouřlivé emoce, které se vás ještě dlouho po skončení filmu nepustí. Krásná ukázka dánské, potažmo skandinávské kinematografie a jejich prvotřídního citu pro rodinné drama (jako např. Rodinná oslava od Triera). Jen malý dodatek ke komentáři uživatele 1860 - je normální v kině sledovat závěrečné titulky až do konce, alespoň jako úctu k tvůrci a filmu jako druhu umění. (10.04.2008)

Těžko jde popsat, jak mi byl ten člověk (otec) odporný. A vlastně i matka, která si radši brala prášky na spaní, aby nemusela nic řešit. Citové vydírání se táhne celým filmem a Allan se Sanne prožívali skutečně krušné dětství. Zřejmě i jejich starší bratr, u kterého jsou jen náznaky vzpomínek a reakcí. Film je to dobrý zejména pro lidi, kteří něco podobného zažili nebo zažívají. Protože věřím, že podobných citových vyděračů není ve světě málo. (19.06.2017)

Umění plakat je hodně bolestivý film. Mrazivý portrét psychopata, citového vyděrače, autokrata, manipulátora, lidské zrůdy...ale zároveň i života na rigorózní a tradičně patriarchální vesnici, kde dané modelové schéma dobře ilustruje achillovu patu každé autokraticky řízené společnosti i sociální skupiny - problém nastává, když je neomezený vládce profilově špatným člověkem. A to tedy Allanův psychopatický otec věru je. A Dánsko počátkem 70. let 20. století nepůsobí o nic lépe - oč je jednodušší určit, kdo je v tomhle příběhu hlavní původce zla, o to těžší je pojmenovat všechny spoluviníky - ,,nevšímavou?" matku, staršího syna, který utekl z pekla a tak přece musel ,,vědět!", babičku, která kdysi zavírala oči asi nad ještě větší zrůdou, hypochondrickou tetu, která je spíše též ,,obětí?", rodinného lékaře, který ,,nerozpoznal?" pohlavní zneužívání od psychické lability, policistu, který ,,paradoxně?" zatýká nepravého, sousedy, kteří ,,nic?" netuší... A pak je tu ještě ono ,,pragmatické?" umění plakat, které slouží k té nejhanebnější manipulaci, jaké může být člověk schopen...,,když se setká s tvrdou skutečností života.", jak paradoxně říká vypravěč, tedy malý Allan, oběť tohoto eufemismu... Umění plakat...dokonale strohá, průzračná forma...skandinávská kinematografie ve své nejsilnější podobě... Podobné filmy: Hon, Prolomit vlny, Rodinná oslava (25.01.2009)

Už jsem toho viděl moc na to, aby mě podobný věci znechucovaly. Při prvním proslovu na pohřbu mě sice otec málem rozplakal, ale jinak mě ale Umění plakat nechávalo chladným. Začátek je stavěnej na konfrontaci s karikaturami lidí, čímž se má docílit co nejvyhrocenějších situací. A pak, když se příběh věnuje samotný rodině, už jsem se nějak nechytal a nedařilo se mi vcítit do postav, soucítit s nimi nebo jimi opovrhovat. Navíc mě zaráží, jak režisér odstraňuje postavy. Stačí jedno lživý anonymní udání a s postavou už se neuvidíme. Hlavně že to někoho raní a může následovat další vypjatá scéna. Celkově na mě ale snímek působil se svojí atmosférou, hereckými výkony a vizuálním zpracováním víceméně sympaticky. (27.11.2009)

Dánsko opakovane zarezáva do achillovej päty ľudskej nevyrovnanosti a slepej nevedomosti. Manipulácia s človekom, zbabelecké vydieranie, povrchnosť ale hlavne kontinuálne zneužívanie malých potomkov, ktorí za nič nemôžu. Nad pomery nezvládnuteľná a labilná výchova dvoch zaostalých rodičov dáva životný výprask ich trom podareným deťom. Otec (mliekár) koná zlo po väčšine stránkach, matka sa prizerá a žerie prášky, Asger (starší syn) si je vedomí skutočností, niečo by aj riešil, no dlhú dobu žije sám a je ticho. Allan (mladší syn) a Sanne (sestra) sa tým pádom stávajú "tlmičom" tohoto zákerného a ubíjajúceho kolotoča. "Umenie plakať" Vás neprinúti roniť slzy, zabolí, no predovšetkým opäť poukáže na špinavú cestu po ktorej sa môže vydať iba ozaj vyšinutý magor. Problematika "defektného rodičovstva" ošklbaná do posledného pierka, prenikavá škandinávska aróma a ošemetný celok, ktorý si zaslúži pozornosť každého otvoreného a vnímavého diváka. (11.08.2009)