Podzimní tance
Sügisball
Réžia:
Veiko ÕunpuuScenár:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrajú:
Veiko Õunpuu, Rain Tolk, Taavi Eelmaa, Juhan Ulfsak, Katariina Unt, Bert Raudsep, Raivo E. Tamm, Ülo Krigul, Laine Mägi, Mart Taniel, Ivo Uukkivi (viac)Obsahy(1)
Mozaikovitý príbeh ukazuje niekoľko vybratých okamihov zo života šiestich ľudí, žijúcich vo veľkom nevzhľadnom konglomeráte činžiakov postavených počas sovietskej éry. Jemne štylizovaný a indiferentný svet jednotlivých protagonistov sa rozvíja a graduje počas zimného obdobia a nedáva takmer žiadne odpovede na uvedené otázky. Čo však predsa tento svet ukazuje, je možnosť zasmiať sa tam, kde prežíva nádej. Aj keď je to viac-menej zriedkavý jav. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (29)
Milujem jeseň, milijem i Jesenný bál, ten zhluk príbehov, ktoré sa niekde na konci stretnú, alebo obídu. Postava a charakter vrátnika nemali chybu a špeciálne teda jeho štangla salámy ! Človek sa normálne pristihne, ako premýšľa nad triviálnymi chujovinami, ked' tu vidí zopár ľudí, ktorí sú v sračkách, ibaže o tom nikomu nerozprávajú. A takýchto príbehov míjam stovky po ceste domov z roboty. ()
O lidech, jejich touhách a snech. Lehce bizarní mozaika mezilidských vztahů v panelákovém marasmu, kde se jakákoli naděje zdánlivě ztrácí v nedohlednu pouličního osvětlení. Přesto se jí obyvatelé sídliště nevzdávají, vždyť, jak je známo, tahle mrška umírá poslední, do té doby lze stále plánovat či dokonce jednat, ulevit sobě i druhým...umlátit pěstmi režiséra vztahových komedií. Absurdní výjevy, vynikající kamera i režie, silné lidské drama odhalující duševní prázdnotu jedince...styl, který Veiko Õunpuu dotáhl do dokonalosti ve svém dalším filmu Püha Tõnu kiusamine. ()
Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film... ()
Další splasklá bublina a film z mnoha, jehož zásadním problémem je nedostatek emocí a nemožnost empatie s postavami, protože (1) charaktery nejsou dostatečně propracovány (pokud vůbec nějak) a (2) jednotliví aktéři se vesměs chovají jako idioti. V důsledku toho film, který se pokouší být realistické drama, působící děsně vyumělkovaně, koženě a vykonstruovaně a hlavně z velké části nudí. A pár absurdně vtipných chvilek a relativně dobrá hudba už to bohužel nevytrhne. ()
"Abyssus abyssum invocat." Zoufalým krokem, neplesavým duchem. Padá listí, padá motivace bytí. Havárie existence. Vítr do duší slyšitelně fičí. Záhuba opěrných bodů, v druhém, prvním patře, v suterénu. Vztahoví Robinsoni, na všech podlažích zanechali bezcílné, bezútěšné šlápoty. Nechoďte sami do té tmy. Je pošmourno, je namáhavé prodrat se alespoň k jednomu paprsku slunce. Hořká vůně zničenosti. Denní hosté melancholie. Lidské postavy v šedém oděvu mizivé naděje. Proudy odstínů soužení proudí. Odnikud nikam. Žádný utišující lék, jen dýka ukrytá v držadle stereotypních ztrát. Neklidné figury procházejí kolem, až příliš zaklesnuty do klína prázdnoty. Stanou se menšími a ještě menšími, až budou těmi nejmenšími, jen nepatrnými světýlky v černobílém poli. Klimbají existenciální námluvy. Zmůžeme se jen na jediný výkřik, který je možný, který je povinný. Pokusný kus pozůstalých. Napni své síly. Jsme stále živí. Běda poraženým. ()
Reklama