Phoebe v krajine zázrakov

Z negativnějších komentářích usuzuji, že by se na filmu daly najít drobné chyby, ale mně se do toho nechce, protože si nechci pokazit hezký zážitek. Obdivuji tvůrce, kteří i přes neveselé téma dívky, trpící poruchami jednání a myšlení, dokázali navodit hřejivou atmosféru a nevybočit z ní. Z části toho dosáhli líbivou vizuální stránkou s rozmanitým použitím barev a kouzelných předmětů, v nichž se hlavní představitelka Phoebe svým nevinným půvabem ztrácela a tento obraz tlumil občasná mrazení v zádech. Ve výsledku mi film přinesl neobvyklý a příjemný zážitek a dobrou náladu. (16.02.2012)

Vždy mi vadily rozmazlené děti, které si vše vydupou. A tenhle film je přesně o jedné takové malé vyděračce. Nutno říct, že ji Elle Fanning sehrála více než dobře. Její sestřička je také kouzelná. Ale scénář je jedno velké rozmazlené a nervydrásající psycho. Vadila mi tady přemíra slova "chci, chci, chci..." a nekončící trpělivost rodičů. Naopak bych uvítala pohádkovější fantazii malé Phoebe. (20.07.2011)

Od filmu jsem čekala pohádku o Alence v říši divů, zasazenou do dnešní doby a dočkala se výborného dramatu, který řeší jednak vztah mezi matkou a dcerou a jednak je o dítěti, které trpí psychickou poruchou, která mu neumožňuje zcela normálně vyrůstat v dnešním světě. O dítěti, které je JINÉ než ostatní. Elle Fanning ve své první hlavní roli ukazuje svůj obrovský talent v citlivém a krásném filmu. A jak sama Elle říká: ,, Každý be měl být alespoň trochu jako Phoebe,,. Plný počet, protože tento film vážně nemůžu dostat z hlavy! (10.05.2009)

----- "Ale jestli to nejsem já, tak se ptám dál: Kdo tedy jsem ?" ----- Měla bych mít pochopení pro to sladké nevinné dítě i pro jeho psychickou poruchu - namísto toho se mi chce cynicky poznamenat, že se malá Phoebe narodila do velice moderní a tím pádem i nadmíru pokrokové reality (show), která má pro každého v záloze tu správnou DIAGNÓZU ... všem imaginárním světům navzdory. U příslušného odborníka přes duši se kupodivu ocitla jen ona, třebaže známky neuropsychiatrického onemocnění vykazovalo i její bezprostřední okolí ... a tvořilo tak bezděky živnou půdu pro utěšený rozvoj všech průvodních jevů nepříliš známého syndromu s podivným jménem. Matka - volnomyšlenkářská intelektuálka, frustrovaná neschopností vlastní tvůrčí činnosti, stresovaná každodenní péčí o své dvě dcery, která pro ni nepředstavuje tu správnou formu seberealizace ... otec - intelektuál (jaká náhoda !) bez přívlastku, který jakožto zodpovědný živitel rodiny upřednostňuje svou práci, třebaže její výsledky podle všeho nejsou předurčeny k nějakému zaznamenáníhodnému úspěchu ... učitelský sbor - nevynalézavé přízemní sdružení, zainteresované pouze do výše svého platu ... ředitel školy - ukázkový slaboch s absencí zdravého úsudku i jakékoli přirozené autority ... učitelka dramatu - výstřední osoba odtržená od reality, zcela ponořená do svého pojetí umění ... spolužáci (a spolužačky) - nesourodá partička osobitých týpků, jejichž chování a vyjadřování není zcela úměrné jejich věku. Ve výsledku jsem byla opakovanými výstupy výše uvedených individuí trochu umořená, takže bych jim i všem řídce se vyskytujícím imaginárním přátelům a nepřátelům milé Phoebe velice ráda vzkázala: Jděte do háje zeleného ... a vezměte si ji s sebou. (30.09.2015)

Nečekala jsem žádný zázrak a taky se mi ho nedostalo, ale byl to poměrně příjemně oddychový film s hlavní hrdinkou, u které musí všichni kromě rodičů poznat, že je něco špatně. Osobně jsem to typovala na aspergův syndrom a myslím si, že to opravdu byl spíš ten, než onen, se kterým se vyrukovali na konci a o kterém jsem nikdy neslyšela. Podle mě tam bylo moc málo fantaziiních výletů, vzhledem k tomu, že ty byli z celého filmu nejlepší, přidala bych. 3* A Felicity Huffman si může obarvit a ostříhat vlasy/popřípadě si nasadit paruku, ale role matky, která nezvládá svoje děti a radši by pracovala, to je celá Lynette. (30.10.2011)