Frankenweenie: Domáci maznáčik

Naprosto zbytečné vytahování starých kostlivců ze skříně. Už krátkometrážní Frankenweenie mi přišel na svou půlhodinovou délku neskutečně natahovaný, jeho celovečerní podoba je proto přílišnou snahou vecpat mezi tři minuty děje mnoho načechrané vaty. Ta je však obalena do odkazů a citací starých monster klasik, tak mohou nekritičtí Burtonovi fanoušci zase hlásat něco o návratu režiséra do dob někdy před Alenku. Já v tom ale bohužel až na další obšlehnutou stylizaci a typické trademarky nevidím nic, co by Frankenweeniemu, jakožto Burtonově srdeční látce, dodávalo něco životného, zkrátka cosi, u čeho se mi nechce při vší té předvídatelnosti každých pět minut kontrolovat hodinky. Jediný bod se dá uznat za odvahu - pustit do kin černobílý stop-motion animák, to si může dovolit zřejmě jen jediný režisér na světě. (26.12.2012)

''When you lose someone you love, they never really leave you. They move into a special place in your heart...'' Víte, je hrozně těžké nemít určitá očekávání, když slyšíte o stop-motion filmu, režírovaný Timem Burtonem, bez ohledu na to, jak slabší filmy v jeho poslední době byly. A moje očekávání se splnila. Konečně. Takové morbidní potěšení, zahalené v černobílé barvě se starou klasickou hororovou atmosférou, která možná přinese i pocity nostalgie. Typické vyhublé postavičky s kostnatými rameny a protáhlými tvářemi jsem si zamilovala ihned a ta hudba.. Danny Elfman je génius, jako bych poprvé slyšela soundtrack k Edwardovi, vážně.. a Sparky? Láska na první pohled. Jen škoda příšerek, konce a Disney, protože ho dost svazovalo, přeci jen je to určeno pro mladší publikum. Ale i přes to všechno Frankenweenie žije! ''You're alive!'' A Tim ožívá s ním. Jeho smysl pro detail a ten jeho temný svět mě nikdy nepřestane fascinovat. A hlavně... má něco, co mnoho lidem chybí. Představivost. Není to stoprocentní, jako u Edwarda, Ospalé díry nebo Big Fish, ale nemůžu si pomoc..prostě si to po delší době zaslouží. (23.12.2012)

Byl jednou jeden kluk, který měl rád svého pejska, a tato láska byla vzájemná. A když pejska srazilo auto a on zemřel, jeho mladý páníček jej oživil za pomoci elektřiny. V podstatě velmi banální příběh na motivy příběhů o Frankensteinovi, který má ale takové zvláštní kouzlo, až mě to samotného překvapilo. Možná za to může ten roztomile animovaný pejsek, který je srdečný, roztomilý, mazlící, prostě má vše, co by měl správný pejsek mít. Byl takový opravdový, a přitom kreslený. A k tomuto vynikajícímu základu v podobě hlavního zvířecího hrdiny byl přimíchán i děj, který ani na okamžik nenudil. Prostě jsem musel hlavnímu hrdinovi a jeho pejskovi ve všem fandit, a když film skončil, bylo mi to opravdu hodně líto. Chtěl jsem přídavek, přál jsem si, ať je film ještě o něco delší. A to je neklamná známka kvalit, které v sobě tento film, alespoň pro mě osobně, skrývá. Nemohu jinak, než nadšeně udělit maximální hodnocení a pochválit Tima Burtona za skvělou práci. (05.02.2017)

Po mizériích typu Alenka a Dark Shadows je návrat k jistotě v podobě Frankenweenie příjemným překvapením. Jakožto milovník hororů se mě líbil jak příběh, tak ztvárnění. Tentokráte nemám výhrad. Prostě Burton jak jej mám rád a nevadí mě že se malinko vykrádá. Ostatně, který režisér to nedělá po 30 letech na scéně. (04.01.2013)

Burtonovské skrz naskrz, což pro mě znamená dobré. Návrat ke starému námětu a typická stylizace funguje na jedničku, odkazy a pocty starým hororům jakbysmet. Jen to trochu kazí závěr, v němž se příběh zbytečně zvrhne v cosi přehnaného a úplné finále už moc nezapůsobí. Stejně mě ale nepřestávají fascinovat Burtonovy vize, především různé příšerky a kreatury a myslím, že zrovna těm skvěle sedí animovaná forma. (24.12.2012)