Hlídač č. 47

Copak nemám právo prožít věci jako všichni ostatní? Mezi českými filmy poslední doby věc, kterou nemůžu shodit se stolu se slovy další! Z kina jsem odcházela poměrně uchvácena, nicméně po nastudování knižní předlohy mé nadšení ochladlo. Došlo ke zlimonádovění celého příběhu a také k podstatné změně pointy. Ne že by ovšem poselství knihy nějak ovlivňovalo kvalitu filmu, to ne, nicméně film možná právě kvůli tomu vyznívá trochu banálněji a tuctověji, což jsem věděla i bez znalosti předlohy, ale neuměla jsem si říct proč. Příběh manželské (ne)věry by mohl být i naléhavější než tohle. Roden a Dlouhý jsou dobří herci, Siposová a Jiráček jsou pohlední lidé, u tohoto rozvržení bohužel zůstává. Samozřejmě bych to brala raději tak, aby byli míň manekýni a víc herci. (14.01.2009)

Klady: Roden, příběh a krásná šoustačka v márnici. Snad ještě Dlouhý, ale jeho talentu je na tak hloupě černobílou postavu (pokrytecký vilný kostelník) škoda. Celkově zklamání. Hezky se na to dívá, ale na to, že má jít o psychologické drama, je to celé hrozně plytké, postavy jsou nepřesvědčivé. Pouze můžeme tušit zajímavost, sílu a hloubku knižní předlohy (kterou neznám, takže netuším). Třeba u klíčové postavy hrobníka by mě zajímalo, jestli je to takový ubožáček a dement už v knize nebo až tady ve filmu (a jestli ho takového chce režisér mít, nebo ho jen já tak vidím). Pokud jde o Hlídačovu ženu, tak vůbec netušíme, kde se berou zvraty jejích postojů a chování. Jistě, je to postupující frustrace ze soužití s psychicky narušeným Hlídačem, ale o jejím vnitřním vývoji nevíme nic - vždycky se z ničeho nic změní ve svůj opak (neřekl bych ovšem, že na vině je její představitelka). Pouze dva silné momenty (krom už zmíněné scény v márnici): Když se Hlídačovi náhle vrátí sluch a v závěru, když ho navštíví jeho "Osud" - ale tato scéna je tady úplně přebytečná, proto paradoxně jen podtrhuje plytkost celého filmu. Dává však tušit, že knižní předloha možná stojí za to a asi si zasloužila kvalitnější zpracování. Když shrnu všechny své dojmy, tak myslím, že pokud si tento režisér (Renč) uvědomí, že na "hluboké" filmy nemá a bude se napříště zaměřovat na filmy stavějící na povrchové obraznosti, můžeme se od něj dočkat kvalitních děl. (24.02.2011)

Vlaky...sníh...vlaky... Souhlasím s chválou technické stránky, částečně i Rodena, ale co je do (na české poměry) hezkých obrázků, když při skoro každém dialogu (zvlášť ze začátku!), to trhá uši naprosto maximálním způsobem. Nakonec nevíte, zda jsou scény komediální, či ne a ta Lucie Siposová by měla asi jít fakt spíš vařit. Filip Renč - u mě stále nejpřeceňovanější český režisér současnosti. 50%. (03.02.2009)

Renč naprosto přestřelil, nedaří se mu vyvolávat jakékoliv emoce (ač se Roden, který je jediným světlým bodem filmu, snaží sebevíc), přestože by to hrozně chtěl. Nezajímavá kamera a hudba vše podráží, a tak tu zůstává opravdu jen postava Josefa, kolem které se točí zbylé postavičky (dobrá, ještě Dlouhý a Lichý stáli za to). (15.07.2013)

Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. (14.04.2013)