Verejní nepriatelia

Miami Heat ve třicátých letech, kde se první polovina poněkud táhne (a to i v kontextu Mannovy tvorby), ale ta druhá to pak vynahrazuje měrou více než vrchovatou, neřku-li rovnou geniální. Výprava? Drahá. Atmosféra? K nezaplacení. PS: Kdo četl Kingovu povídku Smrt Jacka Hamiltona, ten se v postavách neztratí. (03.07.2009)

Není pochyb o tom, že Public Enemies je jeden z nejlepších filmů roku 2009. Režisér Michael Mann spojuje síly s rozmanitým a úžasným hereckým duem Johnny Deppem Christianem Balem. Vzniká tak další americký gangsterský film z 30. let minulého století. Je to vzrušující hra na kočku a myš, s tak poutavou a věrohodnou rivalitou, že vás to hned vtáhne do děje. Už v prvních minutách mi bylo jasné, že koukám na přelomový film. O poslední vlně zločinu bylo natočeno plno filmů před deseti lety - Heat, Fargo, Casino, Pulp Fiction a Goodfellas. Od té doby jsem čekal na více zfilmovaných kriminálních filmů, které budou srovnatelné se staršími tituly, ale nedosáhly takové úrovně, snad jedině American Gangster. Ostatně mohu zmínit Eastern Promises, Gangs of New York, Road to Perdition, Collateral a The Departed. To jsou "jen dobré" filmy. Public Enemies je první film mého názoru, který vystihl podstatu kriminálního dramatu odehrávající se v delším časovém pásmu. Dostaneme se bez vysvětlování přímo do děje (až na krátké úvodní titulky). Vstupujeme do světa, kde rychle poznáme postavy Dillingera, hezouna Nelsona, Franka Nittyho a další kriminální živly. Vždycky jsem miloval zobrazení charakterů pomocí znaků, které je spojují a tenhle film to opravdu má. Mnozí kritizují styl Michaela Manna a jeho oblibu točit v HD. Ale vemte si, že hodně umělců namalovalo ukřižování Krista mnoha způsoby. Takže Mann by měl mít právo, aby příběh vyprávěl pomocí svého "štětce". Já osobně jsem si to vychutnal, zejména automobilové honičky a přestřelky, které považuji za nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Michael Mann prostě s autama umí. Depp, Bale a Cotillard(ová) jsou všichni skvělí, stejně jako zbytek obsazení. Skvělá rovnováha humoru a dramata. Rozhodně stojí za to vidět v kině (Jen já měl bohužel tu smůlu, že nalevo ode mě někdo neustále smrkal, přede mnou seděl dvoumetrovej chlap s brýlemi na hlavě, ve kterých se odrážely titulky, vpravo každých deset minut svítil mobilem a za mnou rád kopal do sedačky až přestal a natáhl si nohy do uličky které byly skoro na úrovni mé hlavy. Ano! Ani novináři nemají úctu k ostatním divákům v sále.) Prostě pro mě zatím nejlepší film roku 2009. (01.07.2009)

Mel jsem cekat, ze film od Manna proste neni pro me, takze stejne jako u vetsiny jeho dalsich kousku jsem se vcelku nudil. Ale tentokrat za to nemuze ani tak Mann, i kdyz nejakou napinavou scenu aby tu clovek pohledal a to je pri faktu, ze tu jsou docela casto honicky, prestrelky a loupeze docela problem. Tentokrat nejvetsi problem je hyper vymrdana kamera. Ta nejenze zabira vse silene zblizka, takze je to desne neprehledny a blbe se na to kouka, ale zaroven pusobi neskutecne lacine, jak kdybych koukal na film natocenej u nas. Tresnickou na dortu pak jsou zmrseny zvuky, kdyz to porovnam z minulym Miami Vice, tak je to tady jak od nejakyho amatera. O hudbe ani nemluvim, tri fajn pisnicky, jinak k nicemu nebo chybejici hudba, kde by bejt mela. Ty tri hvezdicky jsou tak za docela povedeny kulisy a kostymy a hlavne za Deppa, kterej film svym charismatem tahne kupredu. Bale a Cotillard jsou sice fajn, ale maj fakt dost malicky role. (21.07.2009)

50%...Ano, použít digitál v dobové gangsterce JE poněkud neortodoxní. Paradoxně mi ale vadilo, že to bylo to jediné originální a netradiční řešení, se kterým Mann v Public Enemies přišel. Přemýšlela jsem, proč jsem se těch 140 minut pronudila, když i jiné filmy jsou předvídatelné, schematické a obsahují stopové prvky huhňavě šišlavého herectví darthvaderovsky funícího Christiana Balea. Mezi stodvacátým a stodvacátým prvním zívnutím jsem si uvědomila, že pokud mě ani výtečný Dillinger nedostane ze somnabulní depprese, je zbytečné zabíjet tím čas. Radši si o Dillingerovi přečtu znovu knížku. (11.07.2009)

"Chceš bejt mrtvej hrdina nebo živej srab?" Zamilovaný zbojník John Dillinger bohatým stylově bral a na chudé s přehledem sr*l. S tím mám trošku problém, protože rozhazovační zločinci jsou zde zobrazeni jako velcí sympaťáci a brutalitou hýřící policisté, tedy s čestnou vyjímkou Purvise, jsou prostě zmetci. Zkrátka mi vadí typický rys dnešní doby, kdy je člověk chodící denně do práce považován za debila a frajírek, který po nocích v barech rozfofruje nakradené finance, je brán za vzor. Kromě tohoto problému jsem si taky občas zívnul, ale Mann mě vždycky uměl vtáhnout do příběhu, takže nebudu Veřejné nepřátele splachovat do odpadu, nýbrž mu raději udělím silnější tři než slabší čtyři hvězdy. (28.11.2016)