Verejní nepriatelia

Z dnešního pohledu by měl film, který začíná tím, že Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, znamenat hotové pohlazení po duši. Jestli pak je to ovšem dost dojemné na to, aby to oslabilo mou smrtelnou nenávist vůči Mannovi, již na sebe uvrhl tím, jak zprznil Posledního mohykána. Celkem mě bavilo, jak ty figurky rozestavuje vůči sobě, v obraze a asi i v příběhu, všude samá prázdná místa, všude samé osamělé duše. Hudba mě místy hodně rušila - potlačuje syrovost a dělá z toho pohádku, rozhodně bych byla raději, kdyby tam žádná nebyla. (Čestnou výjimku tvoří Ten Million Slaves Otise Taylora.) (02.09.2016)

Public Enemies jsou krásným příkladem toho, že i kombinace kvalitního režiséra - Mann a výborných herců Depp + Bale, může dopadnout špatně a nepomohlo tomu ani velké plátno v Thermalu, ani ta festivalová atmosféra. Na úvod malé srovnání Dillinger vs. Depp. Film má vydařený start a slušný konec, ale ten prostředek je za trest. Nuda, nuda, nuda. Honička v lese se mi sice líbila, ale tu zas sráží vykradená hudba. Tím dalším kamenem úrazu je ta proklatá digitální kamera, tohle jsme si nezasloužili. Je zajímavé, že v městských interiérech či exteriérech Mannových předchozích filmů mi tolik nevadila, ale zde jsem opravdu trpěl. Nejen, že se to sem nehodí, ale ještě některé scény vypadají jako laciná TV inscenace za pár korun, prostě hnus. Kdyby to mělo look např. jako Road to Perdition, chrochtal bych pravděpodobně blahem a šel bych s hodnocením o něco výše. Za takovou vizuální stránku ale mohu akorát přidat další hřebíček do gangsterské rakve a ocenit PE jen třemi hvězdami. Dobová atmosféra a kostýmy jsou jinak na úrovni, ale Bale se mi tu moc nelíbil, zato Deppovi sedne snad všechno. Nakonec tedy to jediné, co se tentokrát Mannovi povedlo, bylo mé znudění a uspání v sále a to projekce začala už ve 22:30. (6/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Použiť digitál v dobovom gangsterskom filme je vcelku odvážny tah. V niektorých momentoch funguje, v iných pôsobí skôr ako rušivý element, v globále síce výrazné opodstatnenie nemá ale aj vďaka tomu ide o inováciu, ktorá Verejných nepriateľov neopakovateľne odlišuje od konkurencie. Presvedčivá dobová atmosféra Chicaga 40. rokov a vhodne zvolená herecká zostava však sama o sebe nestačí, naštastie Mann prechodom do druhej časti snímku a s blížiacim sa záverom čoraz častejšie spomína na svoje majstrovské kúsky. Po rozležaní sa naviac v pamäti dokáže vynorit viacero silných scén, a aj ako sprievdodca posledným Dilligerovým rokom Mannov opus funguje, hoci na pamätné máčanie vreckoviek v krvi v závere dôjsť určite mohlo. A Bale definitívne potvrdil, že vie byť aj kvalitným nahrávačom. (13.10.2009)

Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc. (02.07.2009)