Verejní nepriatelia

Příjemná gangsterka, která si nehraje na průkopníka žánru, o to líp se na ní ale kouká. Depp hláškuje a je skvělý (nemám ho rád, takže když říkám "skvělý", něco to znamená). Bale se moc nepředvedl, ale ostudu nedělá. Překvapila mě Marion Cotillard, která roli hloupé naivky zvládla skvěle. Kamera nás vtáhla přímo do děje. Příběh je tupý jak, ehm, tupá část nože, ale předchozí věci to zachraňují. Gangsterek moc nevzniká, ale pokud by byly jako tahle, sem s nimi. 70% (13.12.2009)

Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. (14.07.2009)

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)

Mann se trochu změnil a přesto zůstal stejný, své oblíbené zaměření na postavy a jejich vztahy malinko zrychlil, zakčnil, ale přesto jim zůstal věrný a celou skutečnou událost odvýprávěl jejich subjektivníma očima, proto se scénám nedostává prostoru (času) podle relevance, ale podle vnímání postav - zejména Dillingera. Snímek si však i přes svou stránku "fajn akční gangsterky", ve které divák sympatizuje s charismatickým a dokonale zahraným (!) záporákem, zachovává jistou komplexnost a díky vyšperkovanosti dobové výpravy i historickou výpověď. Další zajímavý protiklad se týká moderní, kinetické, digitální kamery v dobovém filmu - někdy to opravdu zvyšuje pocit autentičnosti, jindy trochu ruší, přeci jen akční scény už Mann natočil i trošku lépe (narážím na les)... Což mě přivádí k tomu, že i charaktery už Mann vykreslil lépe (Heat) a dokonce i atmosféru už Mann zinscenoval lépe (Collateral). 8/10 (21.08.2009)

Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. (01.07.2009)