Štvrté proroctvo

Trikově skvělá sci-fi s perfektními triky, místy slabším scénářem a na závěr s upgradeovaným stromem poznání. Geniální předověď katastrof se naplňuje a starostlivý otec se snaží zachránit syna i svět. Vcelku však nejde o nic nového. Trailer: http://www.csfd.cz/film/236435-proroctvi/videa/ (12.04.2011)

Proyas je kouzelník. Za směšné peníze (na rozpočtové poměry dnešního Hollywoodu) přivedl na svět atmosférickou vizuální lahodu, která dokáže vyvolat mrazení v zádech. Je to sice celé takové scenáristicky „Blízké setkání třetího druhu“ pro chudé, patetický rozhovor s tatínkem a obilný výjev, jak vystřižený z jehovistické ´Strážné věže´ jakože přehlédnu a naopak dávám palec nahoru za odvážné apokalyptické vyústění. Ten film není bez chyb, ale je z něj cítit řemeslný um a autorské zapálení pro věc a to se cení. Oblíbení Proyasovi albíni měli patřičně děsivý efekt, Cage se překvapivě krotil a nepřehrával. (21.06.2009)

Copak konec, ale jmelí! Ne, teď vážně - všichni tady nadávají na konec, ale on ten film má v podstatě 3 konce. Ten první (začátek konce nějakých 30 minut před koncem) stojí za kopanec do režisérova zadku - ¡¡¡ SPOILERY !!! zejména od okamžiku, kdy ufouni odvezou děti, následný přílet lodi a loučení - to je jednak zabití všeho, o co se děj předtím snažil a jednak je to totálně trapné. Následuje druhý konec, kdy se Cage vrací do NY a ten stojí za to - takhle jsem si po celou dobu představovala, že by měl film skončit a byl by to jeden z mála sci-fi poslední doby, který by se mi opravdu líbil... Jenže pak přijde třetí konec - asi minuta totálního slizkého kýče, za který by se nemusel stydět ani Aštan Šeran a film je pohřbený opravdu dokonale. Přitom první hodinka (po kolikáté už?) slibovala výbornou podívanou, ze které mohlo být chytré sci-fi nebo hodně zajímavý horor (chvilky, kdy se tajemné postavy blíží lesem jsou samy o sobě hodně děsivé). Bohužel, těsně po dokoukání uvažuju dokonce jen o 2*, protože z toho konce se mi chce skoro zvracet. (30.08.2009)

Který filmový fanda by nemiloval snímky o konci světa, že?:) Nicolas Cage se v jednom ze svých lepších počinů za poslední léta snaží přijít na kloub starému proroctví, které se (zcela určitě ne:) náhodou dostalo do rukou jeho malého syna. Spousta zdánlivě nahodilých čísel začne profesoru Johnu Koestlerovi po dlouhém bádání dávat smysl a to, co mu vyjde jako finální výsledek, ho zcela šokuje a vyděsí. Se svým objevem hned běží za svým kámošem, kterého si střihl fešný Ben Mendelsohn. Ten mu však nevěří. Pak potká Rose Byrne a věci naberou rychlý spád. Mimochodem, "subway crash" je jedna z nejsugestivněji natočených scén filmových dopravních tragédií. Do toho všeho hraje podmanivá hudba. Docela mi sice vadila hysterická Rose, ale těžko říct, jak by se jakákoliv jiná matka v její situaci zachovala. Představte si, nastal soudný den, svět se začíná hroutit, všude okolo panika a Vy najednou zjistíte, že na prahu tohoto Armageddonu vám Muži v černém unesli auto i s jediným potomkem. Těžko říct, co v tu chvíli právě prožívala:) Hysterie a panika je tak vlastně docela na místě. Jinak závěrečná totální destrukce světa je vizuálně naprosto dokonalá a dechberoucí. Úplný konec filmu pak zcela okatě poukazuje na symboliku Adama a Evy a jejich cestu k zapovězenému stromu. Knowing má zajímavou myšlenku a úžasný vizuál. Co na tom, že některé scény přetékají typickým žánrovým patosem. To k tomu prostě patří. (19.10.2014)

Na rozdíl od Watergate, kde se bývalí agenti CIA pilně činili, vypovídá Proroctví o opaku; o nečinnosti CIA, která věděla a mnohé tušila o chystaných útocích 11. září a nezasáhla. Shit happens, to souhlasí, ale nikoliv for no reason... Jinak je film dílo pofidérní, poznamenané digitální kamerou, nechtěně státotvorné, skrznaskrz asexuální a rasistické, obtížně dešifrovatelné a k bujným výkladům vůbec převelice náchylné (kupř. křesťanství sice stojí v protikladu k někdejší tvrdé deterministické koncepci vztahu člověka a kosmu, přesto však křesťanství lehkým determinismem je, jinak by muselo uznat, že je člověk „náhodnou chemickou událostí“ – křesťanství se nám jinými slovy snaží namluvit, že až po současnost bylo vše deterministické, určeno vyšším smyslem, kdežto od současnosti platí svoboda individuality a s ní spojená morální zodpovědnost). Proroctví je ten druh filmu, kde se veškeré intelektuální pnutí odehrává vně na fórech, nikoliv ve filmu samotném – to má za následek, že o film za x-měsíců nikdo nezavadí, leda by lidé z produkčního přibalovali k DVD i příspěvky z diskusí. Proyas je tak další smutnou obětí hollywoodských balíčků – tzn. jeden film pro studio, druhý autorský –, protože z vlastní iniciativy by takovouhle shnilotinu nespíchnul, ani kdyby mu řezali péro autogenem. Rovněž jsem nucen konstatovat jistou genderovou asymetrii, poněvadž hlavní hrdina není žena, nýbrž chlap, a tato skutečnost se přenáší i na děti: syn Cage je koumák a hlavička, zjevně inkarnovaný inkvizitor, kdežto autorka prorockého spisu dívka a čarodějnice. (24.06.2009)