Stiahni ma do pekla

Po pravdě od doby Kruhu mě žádný horor neudělal takovou radost, jako právě nejnovější kousek Sama Raimiho. Narozdíl od Kruhu sice není inovativní, jde ale o poctu svému žánru, poctivě udělaný film, kde se objevují všechny základní žánrové motivy a atributy. Máme tu agresivní čarodějnici, exorcismus, démona, mystiku, okultismus, znesvěcení hrobu, nejrůznější fóbie, lekačky i pečlivě budovanou atmosféru. Už úvodní titulky obratně využívají výtvarné motivy ze středověkých knih o satanismu a čarodějnictví. To nejdůležitější je ale schopnost Raimiho obratně balancovat na hraně žánru a neustále ho shazovat komediálními a sebeironickými prvky. Nejde v pravém smyslu slova o komedii, protože hororová složka převládá, ale Raimi na svého diváka pomrkává a dává mu najevo, že ví, že jeho fanoušek nestojí o oskarovou podívanou, ale o pořádnou porci zábavy. Už dlouho se mi nestalo, aby si se mnou režisér tak hrál, jeho nápadité využití některých klasických hororových rekvizit, je přímo rozkošné, např. kříž využívaný v nesčetných hororových filmech a převzatý z gotického románu se např. objeví jen na cirka 20 sekund, ale hrdinka jeho přítomnost pocítí nadmíru fyzicky. Pointu jsem sice pochopil jako zkušený filmový fanda už v momentě, kdy rty olízly dopisní obálku, přesto způsob, jakým Raimi dovedl svůj film do finále, je překvapivý. Suma sumárum, jde podle mě o nejlepší snímek ve svém žánru za cirka poslední 3 roky. Celkový dojem: 90 %. Kdyby si Raimi odpustil některé prvky z oblasti splatterpunku, byla by má spokojenost ještě větší. Je to nicméně jeho sympatický návrat ke svým režijním kořenům. Abych si potvrdil kvality filmu, stačilo mi sledovat nadšené tváře diváků v kinosále - takové reakce dnes dokáže vyvolat jen zlomek hororových filmů... (25.06.2009)

"Jsem to já jak zamlada," hučí do nás Raimi už od úvodnej scény. Vitaj, Sam. Chýbal si nám. Je fajn, že si po rokoch natočil film, v ktorom jasne identifikujeme tradičné "raimiovské" vizuálne a režijné nápady. Tá hladko skĺbená kombinácia nechutností ("francuzák bez protézy", zvracanie červov, nákovou vytlačené očné buľvy), špičkových ľakačiek a celkového nadhľadu a zábavnosti, to sme v tomto žánri nevideli minimálne od roku 1992 (kedy vznikla Armáda temnôt a Braindead). Náramne som vďačný aj za scenár, ktorý síce nie je nijako objavný, tobôž prevratný, ale jeho kompaktnosť a zručnosť v definovaní motivácií postáv je takisto v dnešných hororoch nevídaná a neslýchaná. Len škoda, že film v záverečnej polhodine trochu stráca tempo i hustotu nápadov. Cigánsky démon kričiaci peknou češtinou "Přišel tvůj čas!" pobaví, aj zlostný capko, ale gule úvodnej hodiny to nedosahuje. Napriek tomu ide celkovo o vynikajúcu záležitosť, viac než masovému publiku určenú evildeadovským fanúšikom. Tí budú v siedmom... pekle. (14.06.2009)

Většinu hororů, thrillerů i sci-fi filmů obvykle naprosto zazdí konec, ale v případě "Drag Me To Hell" je tomu právě naopak. Čím víc se film blíží konci, tím stoupá napětí a atmosféra. Zatímco první polovina byla spíš lekací a nechutná, tak druhá dostává ten pravý hororový nádech. Z trailerů jsem byla nadšená, po prvních diváckých a recenzentských ohlasech můj zájem a očekávání dost opadly, nicméně s tím, co jsem viděla (navíc ve velmi špatné kvalitě) jsem v rámci žánru spokojená. (11.09.2009)

Sice s týdenním zpožděním, ale nakonec přece. V 17h bych měl chodit do kina asi častěji, divácké osazenstvo čítající celkem 5 členů, z toho se ještě jedna brunetka stihla během krátkých 99 min celkem 3x přebalit mimo sál kina, už jsem jí chtěl dát knoflík a říct jí, že se nemusí vracet. Po přetrpění česky předabovaného traileru k novému Harrymu a několika dalších archivních kousků, které už jsem viděl někdy před víc jak měsícem, mě pěkné úvodní titulky rychle proškolily v nadcházející kletbě jménem Lamia, která je jen tak mimochodem dle řeckých tradic vyobrazena zcela jinak a autoři si ji tu pěkně přizpůsobili k obrazu svému. Již na začátku mého komentáře si nenechám ujít otřepanou frázi a s klidným svědomím tento film můžu prohlásit za první letní (ne)očekávanou hitovku, která nezklamala. Drag Me to Hell můžu přirovnat k prvnímu dílu Transformers. A co mají tyto dva naprosto rozdílná díla společného? V podstatě nic, ale jeden shodný prvek tu přeci jen je a tím je jejich dopad na diváky. Stejně jako u Transformers i zde si mnozí říkáme, že je to trapná blbůstka, která se nám však líbí a proto i já klidně vlepím tu jednu hvězdu navíc a pasuji Drag Me to Hell na můj první pětihvězdný celovečerňák roku 2009. Už jen když srovnám, kolik špatných, průměrných a nadprůměrných ''hororů'' jsem za poslední, dejme tomu, dva roky viděl, DMTH i se svými neduhy a kozlem z toho pořád vychází jako vítěz. Film samozřejmě stojí především na atmosféře, kterou Raimi staví prostřednictvím lekaček, které sice více či méně čekáte, ale díky audiovizuálnímu zpracování vždy potěší a létající kapesník byl opravdu dotěrná potvora, stejně jako bitkařka Mrs. Ganush, která by zatopila i takovému Bronsonovi . K lepšímu hodnocení jistě přispěla i ta již zmiňovaná samota v sále, kterou zas ne každý měl možnost při tomto filmu zažít (spíše naopak, kor při ČSFD předpremiéře) a že právě kvůli takovým snímkům je lepší porušit společenské konvence a je lepší je sledovat v temném koutku bez dalších přísedících, aby mohla emoční fontána pěkně tryskat. Pár vtípků a narážek by se tu také našlo, zuby, sliz, kopání hrobu nebo třeba záběr na pokoj, kde je vidět plakát s nápisem ''Baby, Hang On'' jsem se Christine potměšile zasmál pod vousy, které ani nemám. Když mé milé hrdince spadla na zem v autě obálka, už jsem bohužel tušil, jak to asi celé dopadne. No, a když tu není Bruce, který by stejně akorát tak rozřezal knoflík motorovkou, musí se uznat, že tohle se Raimimu povedlo. DMTH vám sice koule neutrhne, ale i tak je to více než povedená lekačka, navíc spojená se zábavou. Tedy pohádky je konec, šel jsem na tramvaj, nastoupím dovnitř a hádejte. No samozřejmě, nikdo nikde, jenom naproti mně sedí cikánka a divně na mě čumí… (9/10) (24.06.2009)

U obzvlášť nechutných hororů si vypomáhám odlehčujícím smíchem, nejnovější počin Sama Raimiho se odlehčuje sám. Mimo jiné ignorováním zákonů fyziky. Groteskní násilí jako z Toma a Jerryho (vyražené oči) bezstarostně koexistuje vedle děsuplného čekání, co a odkud bafne na hrdinku a tedy i na nás. Christine představuje pro Clayovy měšťácké rodiče coby dívka z vesnice někoho cizího, nečistého a nezařaditelného do obvyklých škatulek. Vtip spočívá v tom, že právem. Jejich předsudky se naplní, venkov si uchová pozici místa, odkud přicházejí divní lidé. Také z naší strany Raimi předpokládá postupnou ztrátu sympatií k hrdince, kvůli čemu musel překročit určité hranice (kočka). V mém případě odcizení nezafungovalo na sto procent, neboť Alison Lohman budu mít rád vždy, na mrchovitost její postavy nehledě. Závěrečné minuty, kdy režisér ví, že my víme a podle z toho těží, jsem si ale užil s náležitou zlomyslností. Něco takového by si Raimi ve Spider-manovi dovolit nemohl. 85% Zajímavé komentáře: Cival, Blizzard, Cervenak, kiddo, tron, canakja, Eddard, Radko, Mahalik, Gilmour93, ScarPoul, iantomasik, El Loco, gjjm, Martyr, Sir Ludvig , Orthank, Acrobat, Traffic (27.01.2010)