Sedem životov

Výběrčí daní Ben Thomas (ve skutečnosti se tak nejmenuje a za úředníka se pouze vydává) způsobil před časem strašlivou automobilovou nehodu, tak strašlivou, až při ní přišlo o život sedm lidí. Od té doby se kaje a stává se strůjcem štěstí sedmi vybraných cizích lidí, kterým osud nepřál. K tomu, aby pomohl změnit jejich pohnutý osud, mu stačí maličkost - musí mít absolutní jistotu, že se jedná o hodné a slušné lidi. Režisér Gabriele Muccino podnikl velký (vyděračský) útok na divákovy city a smysly, podstatně méně řešil kvocient pravděpodobnosti příběhu. Byl naprosto spokojený, když Will Smith svůj part zahrál jako Denzel Washington, i když byl u toho mírně nesympatický. Neřešilo se, jaký byl Ben v minulosti, jestli to byl takový dobráček, nebo to byl egoistický zmrd, který chce jen ulevit svému svědomí. Nehoda je prezentována z flashbacků, je technicky vyšperkovaná. Za technická kritéria filmu se film dostal vysoko. Relativně vysoko hodnotím i příběh, jež má dávku neotřelosti, když chce, má diváka tam, kde potřebuje mít, podmanivá kamera, hudební podklad, to celé dokreslují. Když je to tak pěkně a působivě natočeno, dají se odpustit i občasně zdlouhavé pasáže, které se s klidem daly vypustit, aby film taky nabral nějaké tempo. Takových dvacet minut nadbytečných kokotin dolů a nebylo co řešit. Muccino je rozhodně zajímavým typem režiséra, co v dramatech umí náležitě plavat, i když příště by mohl plavat k břehům o půl hodiny rychleji. Ve filmu svůj důležitý part hraje také jedovatá medúza, kterou hlavní postava chová v akváriu a která může být i netrpělivá, když na to přijde. Ještě než se Will Smith odporoučel z první herecké ligy, zanechal po sobě tenhle (za)jímavý film, který si nepouštějte, není-li vám dobře na duši. Já jdu vypracovat seznam věcí, které potřebuji, aby mně Ben Thomas zařídil. Doufám, že neprokoukne, že nejsem hodný. Jsem nevděčný parchant. 80% (03.12.2015)

Už ani Štěstí na dosah mě nedokázalo zaujmout, i když tohle mělo tu sílu příběhu, že jsem se na to podívat i chtěl, jenže nakonec mě to docela mrzelo. Will Smith totiž pro mě byl herec, který kde se objevil, tam zazářil, jenže já si nemůžu pomoct, v komediích a ani dramatech to není on. Sice začínal ve Fresh Princovi, který je černoušskou zábavou nabytý od začátku do konce, ale v těch komorních dramatech není tak dobrý herec, jak ho znám. Už ani štěstí na dosah nebo Hitch mě nedokázal natolik zaujmout a ačkoliv tenhle příběh měl něco do sebe, doufal jsem, že se protrhne smůla, se kterou se mi Will Smith jeví v takto podobně laděných filmech. Sedm životů je popravdě docela průměrné drama, od kterého jsem očekával hodně a nakonec jsem dostal čistou várku stereotypu, který se z Hollywoodu na mě valí poslední dobou častěji a častěji. Radši bych toho ranaře viděl v nějakém parádním thrilleru, kam on patří, nebo nějaké příjemné sci-fi komedii, do takovýchto filmů mi on prostě nesedí, ačkoliv je to sebelepší herec, tak nesedí. Nic proti němu, mám ho hodně rád, ale tohle prostě nejsou role pro něj. Krom toho tenhle film není nic extra, i když na první pohled vypadá, nakonec z něj vypadne film, který má emocí přehršel, hlavně tedy z těch sedmi vyhasínajících životů, takže na city zahraje až se z nich bude kouřit, jenže nakonec to stejnak nebude mít tak mocné grády a dopadne to tak jako vždycky, tak co. (19.01.2009)

Nevadí mi o jak velký kalkul s cílem dobýt filmové ceny jde, mnohem bolestivější je pro mě skutečnost, že Will je schopný vlézt i pod křídla trotlovsky jednoduchého scénáře, který musel Muccino zašmodrchávat až ve střižně. Nejvtipnější pro mě ale je, jak si Sedm životů sám podráží nohy tím, že vás nutí neustále přemýšlet, o co vlastně jde. Sám jsem totiž pointu prokouknul ještě před koncem první hodiny a zbytek se tím pádem nestal emocionální bombou do hlavy s ohromnou katarzí, ale spíš nechtěně směšným završením Willova pokusu o útok na zlatého plešouna. Schválně, kam zamíří příště. Minule se obětoval, aby spasil lidstvo nakažené zákeřným virem, teď se doslova rozdal na všechny strany. Už chybí jen první krok na Marsu... Btw. upozadění ostatních šesti lidí mě neskutečně iritovalo. Hlavně proto, že romantika s Rosario je až na pár chvil sterilní a nudná, o zbytku postav se přitom nic pořádného nedozvíte a vše se vyřeší tak nějak bezproblémově. Ale ty čokoládové oči... Geez. 5/10 (30.12.2008)

Možná měknu, možná mám jen emočně citlivější období, možná zkrátka jen miluju ten pocit, kdy se mi na krátký okamžik zamlží zrak a celým tělem projede silná vlna zamrazení, která se odrazí od vnitřní strany spánku a skončí v zádech; přesně na tom místě, kam dosáhne právě jen tento pocit. Krásný příběh. Chápu, lidi mají dost všeho, co hraje na city. Myslím, že například můj komentář k Austrálii by mnozí zařadili i pod tento snímek. Skutečně, všude kolem nás je citové vyděračství. Já si ale radši z televize odladím Novu než abych přestal sledovat filmy podobné tomuto. Nádherná práce. Počínaje citlivou kamerou, vkusnou hudbou a konče upřímným Williho pohledem. Chtěl bych mít takového anděla. Děkuju za zážitek. (19.05.2009)

Musím říct, že filmy, u kterých ještě ani v třetině nevím, o čem jsou, ve kterých se dvě postavy pět minut baví o něčem, o čem já nemám ani páru, mě neuvěřitelně rozčilujou. Každopádně tohle byl zajímavý námět, proměněný v průměrný doják. Hlavním kladem filmu je rozhodně vedlejší herecké obsazení, plné neokoukaných tváří, méně už tak obsazení hlavní role. Přiznám se, že Smithův stále konstantní trpitelský výraz v obličeji okořeněný občasnou glycerinovou slzou a stále stejná poloha hlasu už mě na konci filmu nudily, ne-li přímo sr..y. Agent Jay nebo detektiv Mike Lowrey, to jsou role, které Willovi sluší. Ale do filmů, které mají potenciál prověřit skutečný herecký talent, bych se příště na jeho místě raději nepouštěl. (23.10.2009)