Sedem životov

Snímek Sedm životů mě opravdu dostal a zapůsobil na mě. Je sice pravdou, že stopáž je mírně přemrštěná a být film o čtvrt hodinku kratší, nebylo by to na škodu, ovšem i tak natočil Gabriele Muccino perfektní a emotivní příběh s naprosto odzbrojujícím závěrem, jenž diváka dojme, ať chce nebo ne. Je nutné ocenit hudbu, ale i herecký výkon Willa Smithe a Rosario Dawson. O hodnocení vůbec nepřemýšlím. 5* (27.07.2013)

Já mám kýč rád, ale nesmí se to přehánět, brát se tak šíleně vážně a tvářit se ohromně ambiciozně. Po čistě filmařské a herecké stránce špička, jenže tak nepříjemně a zákeřně tlačí na emocionální pilu, že se to fakt nedá. Stejný dojem jsem měl z předchozí spolupráce Smith-Muccino. Doufám, že plešouni nebudou. P.S. Mimochodem od zhruba dvacáté minuty jsou kostky vrženy a i těm pomalejším musí dojít, co přesně bude další hodinu a půl následovat. (20.12.2008)

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

Pár scén a celková atmosféra snímku mají něco do sebe a tu snahu o vykoupení korunují příjemně smutnou náladou, ale moc často tvůrci přehnaně tlačí na pilu a film se stává skoro až směšnou parodií na vážné téma. Když si Will Smith a Rosario Dawson vesele (ale přitom hrozně smutně) prozpěvují a nešťastně skotačí se psem, je to nejen nemístně trapné, ale taky k uzoufání nudné! A jelikož jsem si Štěstí na dosah zařadil do pomyslné top stovky, Sedm životů pro mne było obrovským zklamáním. (18.07.2009)

Další z vynikajících letošních filmů, které se do našich kin bohužel dostanou až po Oscarech. Muccino a Smith to dali po Štěstí na dosah znovu dohromady a na svou velmi povedenou první spolupráci navazují snad ještě lépe. Sedm životů je film, ve kterém se možná dlouho nebudete orientovat, ale jakmile si začnete jednotlivé náznaky skládat dohromady, uvidíte, že všichni zúčastnění dobře vědí, co dělají. Benův příběh je totiž velice dobře napsaný, skvěle zrežírovaný a jak už je u Smithe zvykem, bezchybně zahraný, takže se nedivte, když vás Sedm životů po hodně matoucím rozjezdu ještě překvapí. Docela mě ale zajímá, kolik lidí v tom všem uvidí jen podlou cestu za zlatými plešouny. (update: Jak tak koukám kolem... moc nás Muccinovi na špek neskočilo. No co, já jsem to hltal upřímně :) (17.12.2008)