Sedem životov

Nátlak na city nebo jen příběh muže, který chce očistit své svědomí? To je základní otázka, kterou si po zhlédnutí filmu kladu. Konec filmu je totiž jeden velký psychický nátlak na diváka, kdy jen absolutně necitelný člověk by zadržoval slzy. Ale zároveň mám pocit, že tohle dílo nelze vidět jen takto jednoznačně, protože pochopení, o co vlastně jde a co to sledujeme, přichází až v závěru filmu, do té doby je to jen příběh jakéhosi zvláštního muže, který vyhledává různé lidi a snaží se jim v jejich nezáviděníhodných situacích pomoci. Z tohoto důvodu jsou mé pocity po zhlédnutí filmu jaksi smíšené, ovšem to nic nemění na tom, že film je to bezesporu kvalitní, má co nabídnout, snaží se o zajímavý, atraktivní a originální příběh, což se mu také daří. V popředí toho všeho je Will Smith, který umí zahrát kvalitně, o tom už jsem se několikrát přesvědčil, a zde jsem mu vše bez problémů uvěřil, ovšem i jeho herečtí kolegové podávají kvalitní výkony a takový Woody Harrelson i přes svou malou roli mi zřejmě zůstane ještě velice dlouho v paměti, stejně jako celý film, protože tenhle příběh mě opravdu docela dostal. Pokud mám být upřímný, tak jsem po skončení filmu uvažoval i o pěti hvězdách, ale s jednodenním odstupem už to vidím jen na hodnocení mezi čtyřmi a pěti hvězdami, neboli na 90%. A nakonec mě tento film na pět hvězd nepřesvědčil, ale i čtyři hvězdy jsou rozhodně velice dobrým hodnocením. (24.05.2010)

O co v tomhle filmu jde, se dá celkem lehce vypozorovat hned od začátku a různý příběhový maskovací fígle nejsou moc neprůhledný, ale je to natolik dobře natočený, že mi to vůbec nevadilo a síle průběhu filmu tu ani trochu neubírá a ani mi to nepřišlo zdlouhavý. Mimoto, z Willarda Smithe se pomalu ale jistě stává velice kvalitní charakterní herec, což tady předvádí v plný parádě a nebýt Rosario Dawson, tak by to byla téměř one-man-show, Will je tady jednim slovem prostě skvělej (27.12.2008)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

Neskutečně zdlouhavý film, který už nikdy nechci vidět! Ale po téhle projekci říkám, výborný! Will Smith si ve své nejlepší roli zaslouží Oscara, což je vlastně i špatně, protože mu Muccino ani scénář zdaleka nestačí, takže to kazí celý dojem, protože začátek dokonalý, prostředek je balast a závěr dokonalý. CO si z toho odnést? Asi by to byl spoiler, ale můžu říct, že film má obrovskou hloubku a na návstěvu příjde ne jedna slzička, kterou možná nepůjde jednoduše zamáčknout. (26.12.2008)

Tak nějak jsem na začátku tápal proč vlastně se tohle všechno děje a kam celý příběh směřuje. Dobrou hodinu totiž člověk s jistotou neví nic. Will hraje skvěle, je jako vždycky sympaťák. Naproti tomu jako hlavní zlo (nebo-li záporáka) zde vidím PRÁCI, jakoukoliv práci, která člověka čeká na každém kroku a otravuje ho pořád a stále prostřednictvím mobilního telefonu. Život by měl být žit za pomocí práce, ne pro ni. (29.03.2009)