Hore

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)

Nedokonalý film, který chytí za srdce a nepustí. Pravdou je, že prvních deset minut je přeplněno emocemi, které hrají na ty správné srdeční struny a dají vzpomenout na několik výjevů z Benjamina Buttona. Po této naprosto odzbrojující expozici však přijde ke slovu příběh o velkém balónkovém dobrodružství, které splasklo jak bublina. Příběh je jednoduchý a dal by se odvyprávět v několika minutovém kraťasu, ale na ploše celovečerního filmu je oním máslem rozetřeným na příliš velkém krajíci chleba. Nicméně ono Sisyfovské břímě v podobě domu, jenž hlavní hrdina táhne celou dobu na svých bedrech a celá řada neskutečně elektrizujících pasáží mi brání dát Vzhůru do oblak nižší hodnocení. Co naplat, k pohybujícím se stavbám mám slabost již od Zámku v oblacích.7/10 PS: krev v animovaném filmu? Nevídané :) (23.10.2009)

Útěk, vlastně spíš balonkový úlet do divočiny- tentokrát opravdový, který ukazuje, jak propastný zeje rozdíl mezi pixarovským snílkovstvím té armády animátorů a pennovskou zaslepenou naivitou. Proaktivní senior, teoreticky aktivní skautík a mluvící pes reprezentují různé druhy osamění, ale coby metafora odcizující se civilizace, rozpadu komunity a rodiny je tento uzavřený mikrosvět překvapivě funkční, vesele rozmarný a emočně působivý. Dokonce i notoricky roztomilá fauna je tentokrát vykreslena v neobvyklém modu. Velký náboj do světa dobrodružství ale dodala starosvětská muzika, díky které se navzdory pokrokům ve vědě ukotvil film do doby bezvěké. Pro duševně dospělé jsou tato oblaka příliš vysoko, ale pokud trpíte Peter Pan komplexem a přesvědčením, že omnia vincit amor, pak směle- nowhere but Up. A vezměte s sebou Ellie- než bude pozdě. 85 plus (24.08.2009)

Animáky nejsou filmová odrůda, kterou bych dvakrát vyhledával a po tom, co jsem se málem zeblil ze Shrekových vánoc jsem před nima definitivně zamknul dveře na dvacet západů a vyhodil klíč. Jenže když pak sleduju to nadšení z nich z řad zdejších fajnových uživatelů, začínal jsem si říkat jestli se s přístupem k animáčům nechovám tak trošku jako pipina, která se urazila, že místo hodinek z vodotryskem dostala pouze hodinky s vodopádem. Takže stačilo pár komentářů zdejších uživatelských sympatáků a začal jsem na HBO netrplivě vyhlížet přílet animáče. Až jednoho březnovýho víkendu na televizní ranway konečně přistál animáč, Vzhůru do oblak. Vlětel jsem do něj plnou parou a nestačil jsem se divit. Nejen, že se jednalo o krásný a originální příběh, ale ještě v něm bylo spoustu luxusních anivychytávek. Zábavné dobroduržství pro prcky i přerostlíky, co maj dětskou duši plnou krásných snů. (14.03.2011)

„To budem musieť aspoň miliónkrát prestupovať!“ Spoilery. O Hore som pred pozretím vedel len to, že v deji figuruje deduško, ktorý si k svojmu domu priviaže tisíce farebných balónikov (aké kúpite na jarmoku) a odletí v ústrety dobrodružstvám. Nevedel som nič o Južnej Amerike (to je v Amerike, ale v južnej), skautovi, stratenom a znova nájdenom dobrodruhovi, vzducholodi, psoch, obrovských vtákoch. Myslel som si, že celý dej sa bude odohrávať v dome, ako Zathura - Vesmírne dobrodružstvo, ale samozrejme lepšie, veď je to Pixar. Takže zvratmi a postavičkami rôznych živočíšnych druhov som bol príjemne zaskočený a dokonca som plakal už v prvej polhodine. Možno som čakal temnejší koniec (ale ten som čakal už pri Monsters a.s. a nič), ale i tak prevláda bez debaty spokojnosť. Blbé veveričky! P.S. K dabingu sa väčšinou nevyjadrujem, ale ak budete mať príležitosť medzi slovenským a českým, siahnite po českom, pretože Pavel Liška. V jeho podaní je „ukrýval som sa pod verandou pánešek, ale potom som si uvedomil, ako ťa milujem“ niekde úplne inde, ako v sterilnej slovenskej verzii. (28.05.2011)