Hore

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)

Líbilo se mi to, ale překvapivě ne tolik, jak jsem si myslel. Neřekl bych, že Pixaru dochází dech, jen se podle mě začíná trochu opakovat. Děj je místy až nepříjemně předvídatelný a tvůrci příliš okatě hrají na divákovi city. Nejvíce jsem ale postrádal klasický Pixarovský humor. Vyloženě vtipných míst je kupodivu málo (a většinu z nich zabyl český dabing, sorry Pavle Liško). Připadá mi, že si tvůrci nedostatečně vyhrály s tajemnou džunglí (kromě otravného ptactva a mluvících psů jako by tam nic nebylo) a do detailně vymazlených světů Příšerek, Úžasňákových nebo Nema má Up bohužel daleko. Ve světě animovaných snímků se pořád jedná o špičku a film dokáže zabavit všechny bez rozdílu věku. Mému srdci jsou ale přeci jen již jmenované Pixarovské kousky o něco blíž. (24.08.2009)

Když se řekne animák, moje očka se rozzáří, na rtech se vyloudí úsměv a Verunka se nemůže dočkat až se na obrazovce začnou hýbat ty barevné obrázky. To stále přežívající dítě ve mně se jen tak nevzdá a já se pomalu začínám bát, že až se jednou budu dívat na pohádky se svými dětmi, budu si to užívat více jak oni :o) Ale co, vždyť pohádka jako Vzhůru do oblak si to zaslouží. Pixar opět dokazuje, že má stále co nabídnout. Úchvatný sentimentální začátek se vystřídal s úchvatně praštěným dobrodružstvím a to celé zakončené akčně napjatým bojem, po kterém ale nesměla chybět dojemná ale miloučká tečka. Opět jsem dostala svou dávku emocí :o) Veverka!! P.S.Nevíte v jakém zverimexu bych mohla sehnat ten suprový obojek? (19.03.2010)

Vzhůru do oblak, animák, kterým Pixar výrazně vybočil směrem, který již naznačil ve Wall-em. Tatam je bezelstná radost a nevinnost, sálající z některých nedávných děl (Rattatouille, Auta)... Vzhůru do oblak je velkolepé, spektakulární dobrodružství, klasicky Verneovsky naivní, přesto ale ne tak nevinné a bezelstné... O to ale napínavější, natřískané emocemi a spoustou vrcholných momentů... A že je k tomu všemu ještě animované? To už je jen lahodná třešínka na delikátním dortu. Dortů se šlehačkovými oblaky, náplní z dětských snů a ověšeného barevnými balónky... (06.09.2009)

Ještě u žádného Pixara mi tak netekly slzy, jako u tohohle. Pes je skvělý a dokonalost mu dodává dabing Pavla Lišky (kam se hrabe originál). Pro mě byla maličká vada na kráse animace dědy a také ta zápletka na ostrově. Ovšem balónky byly nádherné a jako obvykle u Pixara ty nádherné detaily při animaci (viz stěhovák a jeho cedulka na tričku). (30.08.2009)