Hore

Napriek podarenému a pritom aj kompromisnému dospeláckemu podtextu ma UP nechal v druhých dvoch tretinách chladným. Vybúlené oči s obrovskými zorničkami som mal len v prvej 20minútovke, ktorá bola fakt na zlatú sošku. Nevyváženosť celku žial ubrala na dojme z 5* na 3ajpól. (z časti kôli pre mňa nesympatickej animácii za 175mel.) (02.04.2010)

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)

Nedokonalý film, který chytí za srdce a nepustí. Pravdou je, že prvních deset minut je přeplněno emocemi, které hrají na ty správné srdeční struny a dají vzpomenout na několik výjevů z Benjamina Buttona. Po této naprosto odzbrojující expozici však přijde ke slovu příběh o velkém balónkovém dobrodružství, které splasklo jak bublina. Příběh je jednoduchý a dal by se odvyprávět v několika minutovém kraťasu, ale na ploše celovečerního filmu je oním máslem rozetřeným na příliš velkém krajíci chleba. Nicméně ono Sisyfovské břímě v podobě domu, jenž hlavní hrdina táhne celou dobu na svých bedrech a celá řada neskutečně elektrizujících pasáží mi brání dát Vzhůru do oblak nižší hodnocení. Co naplat, k pohybujícím se stavbám mám slabost již od Zámku v oblacích.7/10 PS: krev v animovaném filmu? Nevídané :) (23.10.2009)

Nejen důkaz toho, že na dobrodružství není nikdy moc pozdě, ale hlavně potvrzení, že ve správných režisérsko-animátorských rukou se i z neobvyklého poskládání několika oblíbených klišé dá udělat perla. Doteď totiž žasnu nad tím, že drama o nesplněných snech si s dobrodružnou podívanou neodporuje, ale perfektně jí dodává hlubší rozměr. (20.08.2009)

Přišlo mi celou dobu, co jsem na tenhle animák koukal, že tohle prostě pro dětičky v žádným případě není. Hudba je nádherná, jenže hrozně smutná a ten příběh ze začátku také neoplývá optimizmem...spíš se to všecko s prominutím sere a ukazuje to zkráceně život, takový jaký prostě je, a ty děti to nebudou schopný pobrat. Příjde mi to hodně zvláštní, že Pixar zkouší na děti zapůsobit v tomhle směru. I když v průběhu to dokazuje, že dětičky mají cílený trh pro Pixarovce, stejnak se toho dojmu zbavit nemůžu. Uvrhne ho na mě totiž hnedka při první scéně, kde jsem snad i vypustil pár slz, protože spojení s hudbou tu bylo dost na psychiku a já měl dojem, že takhle zle mi bylo naposled u závěrečné scény Gladiátora..no fakt...až tak mě to vzalo. Přitom je Vzhůru do oblak hezký filmík, i animace je hezká. Přesto je to hodně zvláštní animák, který mě dokázal dost položit na kolena, ne koncem, ale už začátkem a ta hudba zde je jako seslání z nebes...nádherná, příjemná, smutná a osudová. Taková, jaká se vkládá do těch nejnáročnějších životních dramat. Ale jenom ze začátku, pak už je to prostě a jenom pohádka a musím říct, že krásná. (24.08.2009)