Teória chaosu

Příběhů o tom, jak někomu změní obyčejných pár minut život, je jako máku. Ne v každém ale hraje Ryan Reynolds, který utáhne prostě všechno a ještě s humorným nadhledem. Emily moc nemusím, ale vždy si odehraje své a Townsend hraje průměr (což je pro něj vlastně životní výkon:-). Nečekejte žádnou smršť nápadů či novot, ale všeho je akorát, má to svěží feeeling, dobré tempo a příjemný soundtrack. Slovy klasika; "není nad starý dobrý příběh o lásce" ...75% (14.04.2009)

Začiatok ma za srdce príliš nechytil a v skutku to vyzeralo na nezáživnú a až príliš ukecanú drámu. Našťastie sa film po zhruba 20 rozpačitých minútach celkom slušne rozbehne a k žiadnemu hluchému miestu už nepríde. Je to príbeh, ktorý citlivou a naozaj reálnou formou ukazuje, ako sa dá žiť život, keď všetko čo ste kedy mali už nie je a vy sa musíte tejto skutočnosti postaviť čelom. (08.10.2010)

14.8.2010 ~ Frank má perfektní plány, vše má minutu po minutě naplánované, vše má své pevné místo a pevně daný čas. Co s tímhle pohledem na svět ale dokáže udělat pár skleniček na baru... ~ Frank si žije šťastně, má milující manželku a krásnou zdravou dcerku a výhled na krok vpřed ve svém zaměstnání. Jednoho rána mu ale manželka záměrně posune čas na hodinkách o 10 minut zpět, čímž mu chce do jeho časem striktně plánovaného života přidat 10 minut navíc. Díky tomu ale Frank nestihne přívoz, zpozdí se na svoji přednášku o správném využití času, má tím rozbitý celý denní harmonogram a nervy si se svým nejlepším přítelem uklidní několika skleničkami na baru. Díky oněm skleničkám ovšem končí na pokoji s místní, řekněme, lehčí dámou, do toho ale volá manželka a, ač s ní nestihl Frank ani nic mít, oheň je na střeše. ~ To by ještě zdaleka nebylo tak hrozné, kdyby Frank ve stresu nejel autem domů, po cestě nesebral auto s mladou řidičkou, co právě rodí, neodvezl jí do nemocnice, tam ji omylem nezapsali jako jeho manželku, což se dozví Frankova pravá manželka díky telefonátu z nemocnice, a Frank se nerozhodl řešit důkaz pro manželku lékařskou cestou. Frank má díky testům štěstí, je naprostá jistota, že on otcem dítěte rodící řidičky není. Na druhou stranu štěstí moc nemá. Díky testům je totiž také naprosto jisté, že není otcem žádného dítěte. ~ Jak se s tím vyrovná Frank, se svým akurátně rozvrženým životem, jak jeho manželka, se svojí "večírkovskou" šmouhou na svědomí, a jak Frankův dlouholetý nejbližší přítel, který o následcích jednoho dávného večírku neměl ani ponětí? ~ Jak mi nikdy herectví a modelingová uhlazenost Ryana Reynoldse nijak zvlášť nesedělo, tady se mi naopak dost líbil, protože to nebyl jenom romantický xicht, ale i naštvaný xicht, zdeptaný xicht a díky frustraci i komediální xicht. Díky němu a komediálním drobným vložkám, které zapadaly do příběhu a vlastně byly úplně normální, takže si film nehrál na nic třeskutě vtipného, ale zůstával stále spíš lidským dramatem mnoho let podváděného "vlastně-ne-otce", se mi 'Teorie chaosu' dost líbila, což bych po prvních minutách, kdy jsem uviděl Ryana, vůbec nečekal. Ani přesto se ale nějak nedokážu zbavit dojmu přílišné délky filmu. Ačkoliv to zní divně a nedokážu vůbec říct, co by šlo vystřihnout nebo zkrátit, protože asi nešlo, prostě mám ten pocit, že to mohlo být kratší. Prostě pocit. ~ "Sebevraždu? Jakou sebevraždu? Já tu páchám vraždu!" (25.03.2013)

Očekával jsem malinko průšvih plný nudy, ale nakonec tahle jednohubka fungovala téměř perfektně. Zřejmě by mohla být ještě zkrácena o zbytečný prolog a epilog, ale pihy na kráse se akceptují. Najít dobrý film s Raynem Reynoldsem je čím dál větší dřina a přitom je to takový charismáč. Teorie chaosu je ovšem příkladem toho, že když se trefí do role, umí být Reynolds vynikající. První půlka příběhu hraje spíše na veselou a švihlejší notu. No a sedla mi malinko víc. Ovšem jen proto, že měla čas na to chrlit nápady, ve druhé už je potřeba celý příběh nějak uzavřít. I to se podařilo, i když už ne s takovou parádou. Velmi milé překvapení. (11.07.2011)

Začátek se mi docela dost líbil. Humor byl sice místy mírně jednodušší, ale přesto mě k mému překvapení dokázal hodně pobavit. Po sérii eskapád však přichází vážná pravda, hlavní postava začíná bláznit a já se zas od té chvíle (naháč na stadionu) postupně přestávám smát. Nakonec se z nevyrovnané tragikomedie vyklube banální rodinný romanťák s „velkým“ poselstvím, což mě vzhledem k nemalému potenciálu tématu a slušným hereckým výkonům Ryana a Emily (navíc ta pasáž v červených šatech…) dost mrzí. Za mě to bude pouze lepší průměr. „Proč mám mokrej polštář?“ –„Dvě a půl hodiny jsi brečel ze spaní. Fňukal jsi jak nějaká malá holka. Bylo to jak v levným erotickým filmu. Žádný uspokojení a smutek.“ (02.09.2014)