Réžia:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Veľkolepé sci-fi dobrodružstvo prichádza! Paul Atreides je mladý muž s výnimočným darom, ktorému bol predurčený osud, akému nemôže celkom porozumieť. Musí sa dostať na najnebezpečnejšiu planétu vesmíru, aby zaistil bezpečnú budúcnosť pre svoju rodinu a svoj ľud. Práve tam je možné nájsť vzácnu komoditu – korenie, ktoré dokáže odomknúť plný potenciál človeka. Paul a jeho rod však nie sú jedinými, kto si robí na planétu a jej zásoby nárok. Črtá sa konflikt, v ktorom prežijú len tí, čo dokážu čeliť svojmu strachu. (Continental Film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 625)
Absolútny skvost, film roka a jeden z najlepších sci-fi filmov vôbec. Kde Frank Herbert kládol dôraz na psychológiu a dialógy, Denis Villeneuve rozpráva obrazmi, zvukmi a hudbou, cez omračujúcu veľkoleposť a hypnotizujúcu mimozemskú mystiku. Herecky bezchybné a hoci na povrchu zdanlivo studené, v skutočnosti hlboko precítené. 10/10 ()
Pro mě je tohle prostě definice řemeslně kompetentní nudy. Nějak se neumím napojit na to, odkud přesně by u tohohle filmu měly přicházet silnější emocionální podněty. Jako ve které chvíli si někdo říká "tohle stojí za to vidět, tohle je fakt dobrý" a proč? Na audiovizuální rovině to je přesně takové, jaké jsem čekal, příběh (pokud se tomu sledu událostí dá říkat příběh) je v podstatě jen nekonečná expozice věcí, co mě nezajímají. Alegoricky to nemá větší hodnotu než libovolné jiné sc-fi s podobným námětem. Co s tím mám dělat? Timothée je nejspíš fajn kluk, viděl jsem s ním nějaké rozhovory, kde působil jako takový naivní sympaťák, ale režiséři ho tradičně vedou jako mokrej hadr smýkající se pomalu po okně špinavýho auta a jako protagonista je pro mě naprosto nezajímavý. Fakt vůbec nevím, co si z toho všeho mám vzít. A ta legrační sebedůležitost, která svojí absurditou skoro dotahuje Jokera, taky moc nepomáhá. Dávají k tomu v kině nějaký lepší popcorn s příchutí Koření? To jsem zmeškal. ()
„ALE ARRAKIS JE ARRAKIS. A POUŠŤ POHLTÍ SLABÉ JEDINCE. MOJE POUŠŤ. MŮJ ARRAKIS. MOJE DUNA…“ /// Tohle bude ten typ filmu a vyprávění, na kterej musíte mít náladu. Nečekat bitvy lítajících talířů či řežbu svítících mečů, ale připravit se na zapojení šedý kůry mozkový, páč ne všechna poselství jsou vyřčena nahlas. Navíc se tady bere všechno a všichni strašně vážně. Čekal jsem, že vizuál zastíní příběh. Zbytečně. Baví mě jak první vypravěčská polovina, tak i ta druhá, pouštní a podivuhodná. Půlku filmu „dělá“ Zimmerova hudba. Hercům zase Villeneuve vtiskl neuvěřitelný charisma. Postavy zbytečně nežvaněj, hodně toho řeknou pohledem a gesty (někdy doslova) a takovej Chalamet je pro mě překvapení jako prase. Pak třeba i to, že Momoa (jako „Duncan“) je lepší než celej Aquaman. Když už jsem u herců – maskéři se kurevsky vyřádili! Taky mě překvapilo, kolik (těch známejch) si tady mírnix týrnix umře. Epickej zážitek, kterej těží z digitálního megalomanství a malejch detailů, jako je třeba „příchod“ červa, Ibadovy oči, Hlas nebo Ornithopter. Po dlouhý době jsem zase chtěl, aby něco neskončilo… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Frank Herbert, neznám. 2.) Miluju písek víc než vodu. Proto furt plivu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. ()
Knihu Franka Herberta mám mezi knížkami již několik let, ale otevřel jsem jí až díky filmu Denisa Villeneuvea. --- Rezonance, které jsem prožil během dvou třetin filmu, se blíží nejintenzivnějšímu audiovizuálnímu zážitku ze všeho, co jsem doposud na plátně viděl a slyšel. Jedinou slabinou filmu je upadající tempo v poslední třetině, což je ale nízká daň za to, že namísto 3 hodin materiálu uvidíme dohromady nejspíš 5. Arrakis mě do sebe vcucnul způsobem, že se druhého filmu bez přečtení knihy nedočkám. Ten zvuk, a ten obraz!!! Videno 2x v kine. Ps: Dune je film, který je spíš "pocitem", než příběhem - pro mě velice vzácný a intenzivní zážitek. | CS Anděl Praha, 20.10.2021 | ()
Galéria (102)
Zaujímavosti (103)
- Hoci pôvod hudobného nástroja, dudy, je neistý, existujú zobrazenia starovekých nástrojov podobných dudám z Egypta, Blízkeho východu a Ríma, a sú doklady o ich používaní v stredovekéj Európe (Anglicko, Írsko, Škótsko, Bretaň, Francúzsko, Španielsko, Portugalsko a Taliansko). Dudy boli prijaté vo vojenských jednotkách na Blízkom východe už viac ako storočie - jordánska armáda má obzvlášť pôsobivý pochodový orchester. A tak, s arabskými a islamskými vplyvmi v Dune, je úplne vhodné, že dudy by mali byť použité armádou Atreidov na ceremoniálne účely. (Pat.Ko)
- Denis Villeneuve predtým režíroval Blade Runner 2049 (2017) pre producenta Ridleyho Scotta. Scott mal v jednej fáze plány na režírovanie adaptácie "Dune". Jeho vlastný film Votrelec (1979) napísal Dan O'Bannon a navrhol ho H.R. Giger, Chris Foss, Jean 'Moebius' Giraud a Ron Cobb - všetci sa stretli pri práci na neúspešnej adaptácii Dune od Alejandra Jodorowského a priniesli si so sebou mnoho svojich dizajnových prác z tohto projektu do filmu Votrelec. (Pat.Ko)
- Odborník na lingvistiku, David J. Peterson, pomáhal vytvárať jazyk Fremenov pre film. Je najznámejší tým, že pomohol vytvárať jazyky Dothraki a Valyrian pre seriál Hry o tróny (od r. 2011). (Pat.Ko)
Reklama