Duna

Ty přirovnání k novému Společenstvu prstenu nebo Matrixu podle mě moc nesedí, protože tohle je mnohem, mnohem, mnohem méně divácké, protože to chce být spíš obdivovaný skrze měřítko než prožívaný skrze postavy. To mi ale vlastně nevadilo, protože taková vize tady prostě nebyla minimálně od Zběsilé cesty - a po šedesáti marvelovkách a nových Star Wars, které se potřebují každou druhou sekundu shodit, dojímat se sami nad sebou nebo ironicky mrkat až do poslední řady, je fajn, když se nějaký blockbuster hystericky nebojí, že na chvilku ztratí pozornost (přerostlých) dětí a neleze publiku do prdele. (19.10.2021)

Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super. (16.01.2023)

1984 všichni bílý a bez soudnosti, 2021 všichni černý a bez koulí (doslova). Povinná šovinisticko-rasistická poznámka check. Nicméně by mě nenapadlo, že budu mít někdy takové nutkání zvednout hodnocení Lynchovy cringe pohádky. (2,5* - generický shluk sci-fi propriet - malé bezvýznamné plus za vážky - viděno v Theatre Deluxe, takže nikdo nemůže nic říct jako). (25.10.2021)

Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. (21.10.2021)