Bibliothéque Pascal

Je to takové na půli cesty. Na jednu stranu několik zábavných absurdit a hezkých surrealistických hrátek s úžasným vizuálem, na stranu druhou je to především pořád docela normální evropské drama. Ale ty dvě části (scény s Viorelem) a samotná Bibliothéka stojí opravdu za to. A snová balkánská dechovka a podivné osazenstvo vlaku vlastně taky. Je to taková hravá blbůstka, která se ale zároveň snaží vypadat strašně vážně a jakože řeší hrozně důležitý problém. No co si má chudák průměrný divák myslet! (23.09.2010)

Rozporuplné, barevné, téžké, zvrácené, pohádkové. Nevím ani proč dávám tak málo bodů, možná za tu děsivost, za tu rozporuplnost. Nápad skvělý, výborná tragikomedie, která vás ani na minutu nepustí k nudění, neustále se vám před očima míhají barvy, pohádky a sny. Ve zkratce film o prostituci v Anglii převedený do méně děsivé pohádkové podoby. Hudba byla výborná, postavy sympatické, obzvláště žena režiséra a jejich malá dcerka. Co se týče samotného podniku "Bibliothéque Pascal" tak ten byl dost úchylný, a scéna v pokoji Desdemody na mě byla už moc! ..nejvíc se mi líbil plavací kruh z plastových flašek.. (17.11.2010)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

Bibliotheque Pascal by mohlo být ledasčím. Dramatem matky, která se pokouší najít cestu zpět ke svému dítěti, bláznivou surrealistickou hříčkou, poetickou komedií s fantaskními prvky, kriminálkou či erotickým snímkem o bizarním světě sexuálního fetišismu. K ledasčemu má slušně našlápnuto a vzbuzuje mnohá očekávání. Jenže ta se filmu nedaří naplňovat. Ve výsledku je to jen scénáristicky nedotažená festivalová hříčka zajímavá spíš tím, jak široce se dokáže rozkročit a otřít o množství žánrů. Připomíná kulečníkovou kouli, která se několikrát neškodně odrazí o hranu stolu a nakonec bez energie zůstane stát uprostřed, aniž by úspěšně dovedla kouli do herní kapsy. Je schopná oslovit především tu část filmových fanoušků, pro které je nejdůležitější odlišit se od diváckého mainstreamu a objevovat a dešifrovat sdělení prostým smrtelníkům nepřístupná. Jde o divný film, který víc než o sobě vysílá signál o ambicích svého tvůrce. Pokud jediným vysvětlením viděného zůstává touha vidět sebe sama v lepším světle a omlouvat své chybné kroky, pak jsem už viděl na podobné téma nepoměrně lepší kousky a lepší scénáře. Celkový dojem: 45 %. (27.06.2015)

Jak vyrobit best of art films? Začneme sociálním dramatem, přidáme trochu magického realismu, zinscenujeme divné scény jako od Lynche, přidáme sen inspirovaný Švankmajerem a nakonec to celé zaplácneme pseudointelektuální úchylárnou. Jenže když vidím v jedné scéně čerstvě vysvobozené sexuální otroky a kapelu vedenou mrtvým kapelníkem, vůbec mi nepřipadá, že jde o postavy z jednoho a toho samého filmu. Až budou příště pejsek s kočičkou zase natáčet film, nejspíš si výsledek nechám ujít. (08.06.2015)