Disco

Tomuhle se vážně někdo směje? TRAPNĚ NEVTIPNÉ řekl bych. Pár dobrých hlášek film nezachrání, obzvláště když už nevím, které to byly. Pro mě bylo na filmu nejvtipnější to co představuje. Hnusnou elektronickou sračkohudbu a podivné kreatury připomínající buzeranty v barevných flitrech, co se kroutí na pódiu jak blbečci v domnění, že tanec je výsada frajerů a ne teploušů. Opravdu vtipné. Kdo netančí, není cool. Komu příjde disco jako kvalitní muzika, ať si přidá hvězdičku. (17.06.2014)

Průměrná komedie s mnoha přidanými hodnotami. První - Emanuelle Béart, jenže to je přidaná hodnota u každého filmu, ve kterém se objeví. Druhá - výborně zvolené písničky, staré diskotékové šlágry. Třetí - pár opravdu povedených hlášek. Čtvrtá - umění Francouzů (podobně jako Češi) střílet si sami ze sebe prostřednictvím zápletky se stávkou v přístavu. Pátá - Gérard Dépardieu v roli zkrachovalého cirkusáka je fakt skvělý. Šestá - Frank Dubosc, ačkoli mi není příliš sympatický, se mi do téhle role ideálně hodil, výborně doplňován Samuelem Le Bihanem. Sedmá - proč by se musely všechny komedie s hudebním nádechem odehrávat jen v atraktivním prostředí Saint-Tropez, Cannes, Fréjus apod.? Velká pochvala pro tvůrce za Le Havre, průmyslové, nijak opěvované město, ve kterém však žije spousta lidí, kteří se také chtějí bavit! Osmá - z Disca čiší dobrá nálada, nemohu si pomoci. (26.10.2009)

„Kdybychom byli pořád šťastní, zapomněli bychom, co vlastně štěstí je.” - Režisér Fabien Onteniente se ve svém snímku Disco pokusil o takové nostalgické ohlédnutí za legendárním americkým muzikálem Horečka sobotní noci. Děj filmu se sice dá snadno předvídat, ale kdo si chce udělat výlet do světa diskoték 70. a 80. let, určitě si přijde na své. Já jsem se tedy po většinu času docela příjemně bavila. Nehledě na to, že bylo fajn si zase jednou zavzpomínat na šílené taneční kreace, které v tehdejší době frčely. (65%) (07.01.2023)

Diskotékové mlýnky melou v rytmu hitů 70. a 80. let a představují to, co je současná francouzská komedie. Moc se nezasmějete, ale je to pohodové asi hlavně díky hudební složce. Franck Dubosc hraje ty loosery dobře, Emmanuelle Béart, Gérard Depardieu jsou další plus. Vlastně je to celé lepší než se dalo podle názvu čekat. (03.11.2016)

Nápis na obale slibuje francouzskou Horečku sobotní noci. Nu, tak tančí se tu, nějaké příběhové paralely bychom také nešli, ale až tak žhavé to skutečně není. Didier je francouzský looser, něco přes třicet let stár, bez práce, zadlužený, otec syna Bena, který žije ve Velké Británii s matkou, a kterého by moc rád viděl. Kdysi byl Didier leaderem skupiny Bee Kings, ale od doby, co umřel kapelník Boney M. nechce mít s diskem nic společného. Až se objeví tlustý Depardieu, taneční který ho přemluví k účasti na taneční soutěži, kde výhrou je cesta do Austrálie. Tam by se Didier teoreticky mohl se svým synem Benem setkat, a tak do toho jde naplno - včetně pomády... Jeho upřený modrý pohled si v mnohém nezadá - tedy nemá zadat - s Travoltovým. Není to až tak špatné, jak to vypadá. Některé scény a výjevy jsou sice skutečně přehnané a klišovité až hanba, jiné však nepostrádají punc jako by 70. let i reálií. Když dojde na city, je to podobné - chvíli realistické, a za chvíli buď červenoknihovnové, či přehnané. (19.12.2008)