Normal

Člověk by ani nevěřil, že něco takového vzniklo u nás, nebýt známých tváří. Palec nahoru za Milana Kňažka (jeho čeština se slovenským přízvukem ale občas tahala za uši), Pavla Gajdoše, Miroslava Táborského (skvělý) a nakonec i za tu Dášu (takhle má vypadat návrat na filmové plátno). Ohromující vizuální stránku nemá cenu rozebírat, překvapila mě ovšem Muchowova hudba, která byla oproti jeho jiným věcem dost povedená a stylová. Celý Normal tak trochu připomíná Mlčení jehňátek (má do něj sakra daleko, já vím, ale stejně...), z vražedných scén (obzvlášť z malé holčičky) jakespatří mrazí... Škoda, že to všechno bylo tak moc hezky natočené, až to vypadalo trochu uměle - nereálně. Nicméně i tak dávám čtyři poctivé hvězdice. Na české poměry nadprůměr, ale ve srovnání s tím, co se točí jinde, je Normal v podstatě obyčejný příběh v nádherném balení. (05.08.2010)

Velmi chladný film, ze kterého vám nejvíc utkví skvělý Milan Kňažko a jeho historka jak mrdal prase. Inspirace německým expresionismem je zřejmá, ale její archaickost je pryč. Ve filmu je dost artových (nemám to slovo rád, ale je výstižné) částí. Konkrétně např. černobílý "výčet" obětí promítající se na těle Dagmar Havlové. Že by se jednalo o jakési uvědomění si Kurtenovy viny a nutnosti žít s ní, sdílet jí s ním tím že je jeho žena? Nevím, filmový jazyk může být interpretován mnohými způsoby. Mnohokrát se vyskytují záběry, jak Gajdoš čumí někam nahoru a Dagmar se zas furt otírá o zeď. Hodně se mi líbil zvuk a celkem i ta Muchovova hudba. I když písnička v bordelu, která byla jak vystřižená z repertoáru Ecstasy of Saint Theresa (jinak scéna s bordelem se mi líbila velmi) mi přišla trochu moc. Ta experimentálnost mohla jít chvíli stranou a mohli tam dát dobovku. Co se týče děje, tak mi bylo nesympatické úsilí obhájce udělat z Kurtena blázna, aby se vyhnul rozsudku smrti. Závěrečné zamyšlení nad krutostí normálních lidí a řečnický odkaz na nacisty mi nebyl zcela jasný. Chtěl snad básník říct, že žijem ve světě, kterej stojí za hovno a všichni jsme v podstatě někdě v hloubi duše perverti? Asi jo. Co se týče mýho názoru, tak Kurtena bych odstřelil hned a všechny tadyty hnusný perverzáky bych zabíjel. Normální či nenormální. Duševní porucha pro mne není omluvou, dělá z člověka tvora ještě mnohem nebzpečnějšího. Ale to už asi patří jinam. (28.03.2009)

Už jste si někdy připadali osamoceni ve světě plném šílenců a zvrhlých existencí, které Vás utvářejí a dělají ve výsledku tím, kým v budoucnu budete? Takový bezútěšný svět si pro nás připravil Julius Ševčík svým Normalem. Impresionistické výjevy v kafkovsky-expresivním panoptiku, jenž oscilují mezi snovou noční můrou a tvrdou realitou přibližující se věci makropulos opulentně zahalené do modravého hávu v němž jsou všechny postavy uzavřené v neproniknutelných bublinách svých existencí. Nelítostný souboj o nevinnost sváděný v žumpě lidské společnosti. Po formální stránce se Normalu nedá vytknout takřka nic. Ševčík si hraje s výtvarnou stylizací od prvního do posledního záběru a po prvotních rozpacích mně snímek uchvátil. Pozoruhodný mi přijde symbolický a náboženský podtext (symbolické předání stigmatického znamení z Kurtenovy ruky, význam jména hlavního hrdiny Justa coby spravedlivého o jehož duši se svádí boj mezi dobrem a zlem).------ Mimo záznam - líbí se mi i myšlenka, která není z mé hlavy, že každá z postav reprezentuje jinou formu - Kurtenova postava - expresionismus, Justova impresionismus a Mariina film noir.------ Příběhová stránka je možná slabší ale díky závěrečnému doslovu, ve kterém dostávají předešlé události nový úhel pohledu, se mi Normal zadřel pod kůži. Rozhodně se jedná o velmi příjemnou změnu oproti milým českým komediím, které jsou ve výsledku myšlenkově prázdnější. A který jiný český film se může pochlubit tím, že se obsahově přiblížil Mlčení jehňátek, byť neúmyslně.9/10 (04.04.2009)

V určitém smyslu mi Ševčíkův Normal připomíná dílka režiséra F.A.Brabce - přinejmenším tím, že forma silně přebíjí banální obsah a že se režisér přímo vyžívá v zobrazování těch nejprofláknutějších klišé. Normal je taková načančaná, efektně nasnímaná, hudebně pečlivě ošetřená a přiměřeně odehraná - pseudoumělecká nuda. Dialogy šustí papírem a frázemi, scénář je bez nápadu a bez napětí. Větší vzrušení prožiju při sledování večerníčku... Celkový dojem: 40 %. (02.04.2009)

The Silence of the Content, aneb Julius Ševčík v zajetí filmových –ismů a vlastních artových ambicí. Chápu, že i formou se dá bůhvíco sdělit, ale tahle byla tak zahleděná do sebe, že na to neměla čas. Škoda, protože Kňažko vypadal, že by na svých bedrech utáhl ledasco. Když kvičel jak dvojitě píchané prase, měnila by z něj spodky i agentka Starlingová.. (19.03.2018)