Perníkový tatko

Překvapení první poloviny roku '08. Bryan Cranston (Malcolm v nesnázích) v roli učitele chemie s čerstvě diagnostikovanou rakovinou plic a právě načatou kariérou zločince a výrobce pervitinu. Už pořádně dlouho tu chyběla nezapomenutelná postava v hlavní roli dramatického seriálu, když tak vzpomínám, musím jít až daleko do historie. Poslední takovou postavou byl Tony Soprano. Záměrně neuvádím Grega House ani Hanka Moodyho, ruku na srdce, to jsou také z velké části komedie, tohle je komedií jen minimálně. Nicméně Bryan se náročné role zhostil výborně, nechal si narůst knírka, dodal své postavě mírně ztřeštěný projev a v šesté epizodě všemu nasadil korunu, když si (nebudu spoilerovat, podívejte se sami). V současné době (10/2008) se chystá druhá série a má očekávání jsou vysoká. (10.10.2008)

Ať už je kvalita sebelepší, pokud o nějakém seriálu ze všech stran slyšíte Komiksákovské "Best show/episode/finale ever," může to znechutit, nebo dokonce úplně odradit od sledování. Jestli je v současné době vyjma Game Of Thrones jeden seriál, který se může "pyšnit" podobným hypem, je to právě Breaking Bad. Walt, uťáplý tatík od rodiny s podhodnoceným místem učitele chemie na střední škole se dovídá, že má rakovinu plic, a pod vlivem onoho zjištění a po setkání s bývalým studentem, problémovým Jessem Pinkmanem, se rozhodne rodinu finančně zabezpečit vařením drog. Od začátku do konce jsem viděl paralelu s několika dalšími seriály, minimálně s The Big C, Weeds a Dexterem. Zatímco The Big C se věnovala realitě vyrovnávání se s nemocí a efektu, jaký má na vývoj charakteru, Weeds se věnovala tomu, jak jedna lež a překročení společenských pravidel a norem se nabalují na další jako lavina, až nabydou komicky absurdních rozměrů, a Dexter se věnoval skloubení dvojího života titulního antihrdiny mezi jeho rodinou a jeho koníčkem, Breaking Bad se rovným dílem věnuje všemu. Proto možná může působit překombinovaně, díky inteligentnímu scénáři, který se věnuje především proměně charakterů (relativně nízkého počtu) hlavních postav je ale opak pravdou. Vůbec nejvýraznější změnou prochází samozřejmě středobod seriálu Walt, který se jak patrno z názvu z dobráka postupem času stává zlem. Walter White je dokonale nesympatický, ovšem většinu času bohužel ne kvůli jeho vývoji (který je napsaný kvalitně, byť zdaleka ne tak, jak je mnohdy zmiňováno, už jen proto, že proběhne poměrně rychle a zkratkovitě, a finálního Heisenberga vidíme už cca koncem druhé sezóny a jeho charakter se dál nijak výrazně nemění). Během sledování mě nejednou napadalo, že Breaking Annoying by byl trefnější název, upřímně si nevybavím, kdy naposledy jsem viděl seriál s tak nesnesitelně otravnou a hloupě se chovající ústřední postavou. K tomu taky směřuje moje největší výtka. Walt MÁ působit jako inteligentní člověk, dokonce génius a zločinný manipulátor, přitom ale od zhruba poloviny druhé až do poloviny páté série dělá jedno extrémně hloupé a úplně zbytečné rozhodnutí za druhým (např. MINISPOILER hádka s policistou/zatčení v díle 3x02 KONEC SPOILERU). Přesto jeho představitel Bryan Cranston svým vynikajícím herectvím dokáže v klíčových momentech z diváka vyždímat potřebné sympatie. Vliv Waltovy proměny na vývoj ostatních postav je potom zřejmě vůbec nejlepším prvkem BB, kdy se z amorálního podvodníčka Jesseho (výborný Aaron Paul) nebo nevědoucí manželky Skyler (úžasná Anna Gunn) s postupem času stávají nejzajímavější ze současných seriálových postav. V mém osobním žebříčku Breaking Bad určitě nedostál svojí pověsti nejlepšího seriálu ever, až do poslední sezóny jsem dokonce neustále balancoval na hranici tří a čtyř hvězd, s uspokojivým zakončením se ale dostavilo i uvědomění o nepopiratelně kvalitním seriálu. 75% (08.11.2013)

♪ "I don't like the drugs but the drugs like me." ♪  – aneb splnění amerického snu skrze periodickou tabulku prvků, rakovinu plic, disstrack na zdravotnictví v USA, kuřecí křidýlka, novomexickou muziku a komplexní studii charakteru/morálky jednoho bývalého učitele chemie. Bryan Cranston & Aaron Paul jako legendární (anti)hrdinové perníkového impéria v nejlepší kuchařské show v dějinách televizní tvorby o metamfetaminové jakosti 99,1%. Magnum opus Vince Gilligana, absolutní strop quality TV, a nezapomenutelnej cinefilní zážitek, kterej jednoduše nemá sebemenší obdoby. Nuff said. 💚💚💚💚 #jessewehavetocook! (21.11.2016)

Breaking Bad je vším, čím by měl ideální seriál být. Je zábavný, překvapivě hluboký, má životné, charismatické, skvěle zahrané postavy (jako obvykle, největší poklona představiteli hlavní role, Bryanu Cranstonovi), brilantní scénář z pera Vince Gilligana (autora seriálu), který vždy myslí především v intencích kompletního příběhu, ne v obloucích jednotlivých sérií, jak je tomu zvykem a hlavně - končí ve chvíli, kdy je na naprosto bezkonkurenčním vrcholu - jak kvalitou epizod, tak především diváckou sledovaností. To působí v době, kdy jsou seriály přetahovány několik let poté, co je každému jasné, že už s ničím novým či originálním nepřijdou (HIMYM, Dexter, atd.) jen kvůli tomu, že ještě dojí nějakou tu sledovanost, opravdu jako živá voda. BB se pro mě připojuje k Twin Peaks, The Wire a The Sopranos na výčtu těch nejlepších televizních dramat všech dob. Vyšší hodnocení a doporučení už dát nemůžu. 100% (08.10.2013)

Jak vidím ‚Perníkový táta‘, mám chuť extrahovat ricin z fazolí, ale to je asi tak jediná výtka. Od The Wire první seriál, který mě upřímně fascinuje tím, jak dbá na propracovanost děje, vymakané postavy a hlavně absolutní nepředvídatelnost. Tipování děje jsem vzdal v polovině druhé sezony, protože to nemá smysl. A to, jak Walter White, který ze dne na den pozná cenu a krátkost lidského života, pendluje na obou stranách zákona, přičemž (ne)vědomky stahuje lidi kolem sebe, je snad ještě lepší než v Dexterovi. Především proto, že momenty, kdy si uvědomujeme, že se opravdu stává zlým, tvůrci zprostředkovávají skrze úplné banality. Třeba obyčejné manželské rozhovory: „I’m not in the danger. I’m the danger!“ (28.04.2012)