Kdopak by se vlka bál

Spíš "Kdopak by se na tohle mohl koukat až do konce?!", pomyslel jsem si po prvních minutách... ale ono to nakonec nebylo zas tak hrozný. Dětští protagonisté mnohdy překonávali ty dospělé, což je trochu k pláči, nicméně sumárně jde o relativně příjemný film s mnohými originálními prvky. Být tak dítě nebo mamina na mateřský s koňskou dávkou estrogenů, hodnotím asi i výše, ale zas TAK dobrý to, ruku na srdce, nebylo... jedno shlédnutí neuškodí. A růžová mimozemšťanka Čvančarová byla velmi přijemným pokoukáním v každé své scéně... 60% (30.09.2009)

Zrovna nedávno jsem se u Kuře melancholik rozčilovala, že tvůrci mají šílenou tendenci vyprávět i příběh o dětech z dospělácké perspektivy a vůbec si nevšímají možnosti využít všechna ta krásná specifika dětského pohledu. A potom máme v jeden den na přednášce diskuzi o důkazech boha a hned potom v projekci vidím tuhle krásu, která je výsostně dětská, a slovy samotné režisérky "děti v ní fungují jako herci, kteří pracují na svém projevu, a ne jenom jako spontánní roztomilé loutky a panenky". Takže i když ohlédnu od obsahu (vlk, les - plakala jsem), tak konečně moje srdíčko plesalo radostí z formálního vypravěčského přístupu. (13.10.2014)

70% Obrovské překvapení, které hodně získává především z dětského pohledu na svět. Přestože je v některých scénách zvláště uprostřed poměrně rozvláčný, některé scény opravdu překvapily (přiznám se, že pád skleničky mě vyděsil jako už dlouho nic, přičemž horory mě obvykle dost nudí, protože pro mně nejsou příliš děsivé). Velmi příjemný film a pokud mohu posoudit, nejlepší dětský film za hóódně dlouhou dobu. (17.12.2008)

Pěknej námět z dětskýho světa s originálním pohledem na život dospěláků. Žel mě úplně neuchvátila Terezka - Dorotka, což u takovýho filmu hraje velkou roli, naopak Řezníčka můžu snad vždycky. Co hlavně musim vytknout, je spíš televizní zpracování. Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdičkama, ale v kontextu současný český kinematografie jsem byl hodnej :-) (29.12.2008)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)