Kdopak by se vlka bál

Já se teda vlka bál. Být ve stejné situaci, jako malá Terezka v tomhle filmu, tak mi asi šlehne. A být ve stejném věku, tak na tom budu nejspíš podobně. Nedivím se, že film získal řadu ocenění. Vážné téma představené dítětem je totiž hodně zajímavé drama, které pro děti nejspíš nebude, ale dospělej si při něm možná uvědomí řadu věcí. (07.01.2010)

Zrovna nedávno jsem se u Kuře melancholik rozčilovala, že tvůrci mají šílenou tendenci vyprávět i příběh o dětech z dospělácké perspektivy a vůbec si nevšímají možnosti využít všechna ta krásná specifika dětského pohledu. A potom máme v jeden den na přednášce diskuzi o důkazech boha a hned potom v projekci vidím tuhle krásu, která je výsostně dětská, a slovy samotné režisérky "děti v ní fungují jako herci, kteří pracují na svém projevu, a ne jenom jako spontánní roztomilé loutky a panenky". Takže i když ohlédnu od obsahu (vlk, les - plakala jsem), tak konečně moje srdíčko plesalo radostí z formálního vypravěčského přístupu. (13.10.2014)

Příjemné překvapení! Film, který nepodceňuje dětského diváka a dokáže být stejně zajímavý i pro dospělé. Režisérce se povedlo to nejošidnější, totiž obsazení hlavních dětských rolí. Dorotka Dědková se okamžitě zařadila mezi ty nejlepší, co kdy v našich filmech hráli dětské postavy, a Matouš Kratina s ní celkem drží krok. Z dospělých je nejpřesvědčivější Pavel Řezníček, ale pochvalu si zaslouží i Jitka Čvančarová. Konec je sice dramaturgicky poněkud nezvládnutý, ale i tak jde o pozoruhodný film. (05.02.2009)

V podstatě velmi jednoduchá zápletka se sdělením, které jakoby vypadlo z bakalářských příběhů, nicméně způsob realizace je dovedný a nápaditý. Maria Procházková dokáže skvěle pracovat s lidskými emocemi a využívat dětsky naivního pohledu na svět dospělých. Výkony dětí jsou uvěřitelné a milé, člověk nemá pocit nějakého prvoplánového citového vydírání. Jinak pokud jde o herecké obsazení, mám dlouhodobý problém s Jitkou Čvančarovou jako herečkou - je to takový telenovelový typ s vizáží profesionální milenky. Starostlivou maminku jí nevěřím a vlastně jí nevěřím ani snahu o charakterní herectví. Celkový dojem: 70 %. V malém českém rybníčku sympatický film, který by se asi ve světě neprosadil. Na to mu schází propracovanější scénář, dialogy a vlastně spoustu dalšího. (13.01.2010)

Dostalo mně to, opravdu ano. Možná protože jsem od tohoto filmu nic nečekala, možná protože jsem kdysi byla přesvědčená, že sousedi jsou hledaní zabijáci, možná protože sousedka mé kamarádky byla z Neptunu (kupovala zelený Ariel a Neptun je přece taky zelený), nebo protože jsem dnes prostě naměkko. Ale dokázal mi vhrnout slzy do očí a to se počítá. (01.01.2010)