Kdopak by se vlka bál
Who's Afraid of the Wolf
Réžia:
Maria ProcházkováScenár:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Jana Krausová, Martin Hofmann, Vlastimil Třešňák, Eva Leimbergerová, Marie Boková (viac)Obsahy(1)
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (269)
Pohled nezkaženou dětskou optikou na Invazi lupičů těl, co je zosnována vlkem hrajícím na violoncello? Proč ne, hlavně že to není krotitelka gaviálů, madam Poledňáková.. Na chátrajícím domácím hřišti rozhodně jeden z těch povedenějších zápasů, z něhož mi výsledný dojem kazila snad jen na mateřskou školu přílišná vyspělost pátračů po mimozemské konspiraci a happyend s krvácející maminkou. Takhle to v životě často nechodí, ale na druhou stranu, vždyť jsme byli v pohádce a těm nejlépe rozumějí jenom děti.. ()
Velmi působivý snímek o tom, že děti někdy berou slova velmi doslovna a nechápou ironii. Jak taková malá šestiletá holčička dokáže vnímat rodinnou krizi. Na české poměry výborná audiovizuální stránka a příjemní herci - hlavně ti dětští, kteří byli vybráni skutečně s citem. Milý film, který mě překvapivě velmi potěšil. ()
O dnes tolik rozšířeném traumatu nevěry a rozvodu očima šestileté holčičky. Podle mého názoru průměrný český film, jemuž by možná prospěla zkratka, vešlo by se vše hlavní do 60 minut. Ženské autorství, citlivost a vnímavost k tématu jsou tu naprosto zřejmé. Kladem filmu je, že končí dobře, že ukazuje správné východisko (které ovšem v českých poměrech vždy stojí na pohyblivém písku). ()
Povedený český film, jehož jediným nedostatkem je chybějící cílová skupina. Děti to nemůžou pochopit a pro jedince bez dětí je to pravděpodobně jedna velká nicneříkající nuda. Film tak apeluje hlavně na rodiče malých dětí nacházejících se právě v partnerské krizi, aby si uvědomili, co svým jednáním způsobují křehké dětské duši, která oplývá velkou fantazií. Výborní dětští herci, Jinka Čvančarová i Pavel Řezníček, typově mi nesedl "virtuóz" Patrik, který nebyl ani atraktivní, ani sympatický a těžko pochopit, proč by právě kvůli němu chtěla Terezčina matka všechno zahodit... ()
Všetci dospelí sme mimozemštania - a deti vedľa nás sú záchranári, ktorí vnímajú to, čo sa deje, na úplne inej hladine, často rozumnejšie. V detskosti (naivite, nie naivnosti) sa schováva iná citlivosť, filter, ktorý my (dospelí) nemáme. Hormóny sú paráda, ale... * * * * P.S. pani Marie Procházková, trikrát ste ma v kine totálne rozsekali, bolo mi porovnateľne smutno, ako naposledy u S.Polley v jej AWAY FROM HER. Nebyť rýchleho záveru (viac chceného, ako možného), bolo by mi smutno ešte teraz. A bol by som za to rád...aký že mám filter? Vy baby, režisérky...hormóny sú...* * * * ()
Reklama