Kdopak by se vlka bál

Inteligentně napsané, obrazem trochu televizní, ale i tak se mi to moc líbilo. Kreslené vsuvky jsou ve filmu trochu navíc, buď tam nemuseli být vůbec, nebo se mohli víc propracovat. Film mi připomněl dva starší snímky Věry Plívové-Šimkové o "Veverce", v nichž je malá holčička taky konfrontována s realitou světa dospělých a pomocí své fantazie se v ní snaží neztratit. Příběh funguje asi spíš pro rodiče, ale nabízí i únikovou cestu pro děti - těm je předkládána více srozumintelná verze rozvodu - mimozemská invaze jejíž obětí se stala maminka - je totiž v poslední době nějaká divná. A ta malá holčička v hlavní roli vůbec nepůsobí trapně! Pro děti jeden z nej českých filmů za posledních pár let (z pohledu už trochu odrostlého dítěte). (12.07.2009)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)

Vlci mečí, kozy dělaj kozy dál... A pozor Kalkulko, ať si ze vší té vypočítané podsedantnosti neupotíš vlka... %-o . . . Další utahaná >inscenace< jako že ze života. Formou i obsahem jen >bakalářská< historka nadupaná kvazižánrovými klišé (prý dětský horor - hohohoho...), natažená do neskutečně nudných 88 minut, v rámci tzv. rodinné tvorby jako jednooká mezi slepými snad možná tak, přesto však v principu se stejně otravnými hereckými kreacemi a vypocenými dialogy jako dnes už prakticky veškerá tušašská >filmová< (sic!) tvorba telenovelového stylu. Tak ještě že to tak nečekaně dramaticky dobře dopadlo, že... .-/ . . . Psycho pak je číst tady ty z palců vycucané oslavné ciráty. To by mě fakt zajímalo, na jaké FILMY! se asi tak ti zdejší >topkoví< přicmrndávači se čtyř a pětihvězdnými komentáři jinak doopravdy dívají! . . . A víc už škoda slov. - - - P.S. No, i "gádžo" T. dostal přilíznout. Ejhle ho, undergrounda! Holt kolik třešní tolik višní, chápeme Vlastiků... . . . Tak hlavně že se v závěrečných titulcích objevily zase ony mraky všelijakých logíček. D.m.s.n. to ty naše celebřitní čudly už ani pro nic jiného nedělají. Protože bohužel po dvaceti letech možnosti svobodně žít, tvořit a pracovat tahle umělecky degenerovaná parazitní kasta už na víc ani nemá... - - - - - (Poprvé viděno 1.1.2010 na >vlkabojné dejničce< , hodnocení 1021., komentář zde mezi oslavnými ciráty jako otrávený /celkem stotřicátý/ mnohý - 1.1.2010) (01.01.2010)

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)