Rozorvané objatia

Snímek ROZERVANÁ OBJETÍ jsem viděl poprvé před 5 lety na 44. MFF KV v krásném prostředí kinosálu v Grandhotelu Pupp, a velmi se mi tehdy líbil - jistě to bylo báječnou letní atmosférou i mou tehdejší intenzivní náklonností k Almodóvarově filmové tvorbě. Tomuto filmu se totiž rozhodně nedá upřít, že je nádherně barevný, vášnivý i plný emocí, jak je ostatně u mistra zvykem. Žel, po druhém zhlédnutí po letech jdu s původním hodnocením o jednu hvězdu dolů, protože mi ten film nově přišel až příliš melodramatický a dějově nepravděpodobný. Má oblíbená Penélope Cruz je samozřejmě úžasná a Lluís Homar i José Luis Gómez jí sekundují více než vydatně, ale nevím, prostě už to nebylo ono jako tenkrát ve Varech, a přišlo mi, že tenhle film je nekonečný a že jeho dvě hodiny trvají ve skutečnost celou věčnost. A kdo ví, možná jsem se skrz tisíce filmů prokoukal už do fáze, kdy mě Almodóvar nebere. A to je ještě ta lepší varianta - horší možností je, že mě pomalu přestává bavit koukat na nové filmy úplně. No nic, pořád se nemůžu ubránit dojmu, že to nejlepší na tomhle filmu je jeho prvních 5 minut, v nichž hlavní postava svede náhodnou dívku, která ho převedla přes cestu a doprovodila domů - dodnes si pamatuji to nadšení, jímž tento skvostný úvod zapůsobil na celý kinosál, okouzlený tou chutí do života, která z toho sálala. To byl i důvod, proč jsem měl chuť si tento film pustit po letech znovu - žel kouzlo se již neopakovalo, přesto stále považuji 4 hvězdy za adekvátní hodnocení tohoto velmi suverénně natočeného filmu. (10.03.2014)

Tak, jako Diego v průběhu filmu vymýšlel scénář o upírech, tak si představuji, že Almodóvar vymýšlel scénář k tomuto filmu. Aneb plácám pátý přes devátý, ono to dohromady něco udělá, dáme tam nějaký odhalení, nějaký rodičovství, nějaký milenectví, zamícháme a nahodile poskládáme. Takhle nějak působí samotný příběh, který je samozřejmě dobře ztvárněný a zahraný, ale těžko z toho uděláte něco víc, když máte neforemní a překombinovaný scénář. Zatím jeden z nejslabších Almodóvarových filmů. 6/10 (16.05.2014)

To či je Los Abrazos Rotos telenovela, červená knižnica, hocičo je podľa mňa nepodstatné. Pedro skrátka VIE stále písať a točiť, stále dokáže upútať, rozcítiť, potešiť. Stále je to ten nekonformný rebelant (hoci možno už nie tak expresívny a silný ako kedysi), ktorý si točí TO SVOJE! Má svoj ksicht a trademark, ktorý už asi iný nebude a presne tak to má byť. Výborný film, v ktorom som našiel všetko čo mám na tomto španielovi rád (vrátane Penelopky:) (22.10.2009)

Vadil mi možná až příliš natahovaný závěr. Události ze současnosti v úvodu filmu mě také nijak neupoutaly. Na druhou stranu všechno co se točilo kolem retro vyprávění, bylo svěží a já jsem se nenudil ani chvilinku. Velice nápaditým způsobem vyzněly některé Almodóvarovy odbočky, například námět na scénář "Daruj krev". Když k tomu přidáme Penélope a její kreace á la Audrey Hepburn spolu se scénou ranního milování respektive její dohry (kouzelné všeříkající gesto, které se vyloudilo na tváři hlavní protagonistky), přitlačím a dám 4. (16.01.2010)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)