Rollerky

Jo tyhle kolečkový brusle jsou mrchy první kategorie. Chodil jsem s holkou co na tomhle jezdícím svinstvu závodila s kopce a ta se mě jednoho dne zeptala, jestli umím na in-linech a já z gracií žižkovskýho suveréna zahlásil "to je snad jasný, že na nich umím". Ovšem pak přišel smrtící dodatek "tak fajn zejtra si skočíme na letenskou pláň, tam maj půjčovnu a zařádíme si ". Po týhle větě jsem si musel objednat panáka, abych byl schopen nádechu. Dorazíme tam a už v tý půjčovně mě tam ten půjčující chomout neopoměl ztrapnit, prej "když koukám jak si to zavazuješ, nebudeš chtít i chrániče? Jeden za 5, - kč." "Jsem ze Žižkova, my chrániče nepotřebujeme" usadil jsem chvastouna. Hned na začátku jsem se před svou holkou chtěl vyfrajeřit až na půdu a tak jsem tam zařadil nejvyšší obrátky, jedu raketovou rychlostí a cítím se jak král všech in-linů, však jen do tý doby, než se naproti mě objeví nákladní auto značky Avie z nápisem "sady, lesy, zahradnictví" celkem bleskově mě došlo, že nevím jak se brzdí, naštěstí to řidiči Avie z mých gest došlo taky a dupnul na brzdu. Po chvíli už měl na přední kapotě dárek, rozpláclýho Enšpígla. Celou dobu nebyla v parku snad ani noha, ale přesně v okamžiku když jsem se rozplác o předek Avie šla kolem parta mladejch holek čili trapnosti bylo učiněno za dost. Pak to šlo celkem v rychlím sledu, nejdřív se mě vysmál řidič Avie, pak parta holek a finálovej výsměch obstarala moje mladá. Zmoh sem jen na "klidně zavolejte ještě svým kámoškám ať se taky přijdou zasmát, ještě v sobě cítím tak 5% důstojnosti, tak bych se jí rád zbavil." No, naštěstí jsem pomalu sklouzával z předního skla na zem a smích začal ustávat. Bohužel má přítelkyně zřejmě chtěla pokračování a tak najednou "broučku, ježiši není ti něco a začala vytahovat nějakej růžovej kapesník, ty neumíš brzdit viď chudinko" no já myslel, že se poseru. To už tam samozřejmě byli i důchodci s čoklama, jeden mě začal očuchávat a prej "Asto, pán je fuj" já už poměrně zoufale na přítelku "Prosím tě odtáhni mě nějak do tý pujčovny ať už jsem kdekoli jinde, jen ne tady" a aby toho nebylo málo, tak si ještě přisadil ten puňta z půjčovny "Hlavně nezapomeň pozdravovat na Žižkově." (10.11.2011)

Niekde medzi komerčným športovým filmom a americkou nezávislou zábavou. Pri tom, ako ma film bavil, som si kládol otázku, či je možné športový film natočiť bez tých všetkých prevarených klišé, či by to nebola nakoniec bez nich nuda. Drew odhadla, ako to celé natočiť vkusne a zábavne a aby schématický dej nepôsobil tupo. To že je priehľadný potom tak nevadí. Výslednému dojmu napomáha aj veľmi netradičné športové prostredie (predstavte si, že by to malo ten istý scenár a bol by to napr. futbal) a prirodzená Ellen Page, ktorá tu vytvára popri režisérskej uvoľnenosti spomenutý nezávislý feeling. Ak by aspoň takto vyzerala komercia pre amerických a aj našich teenagerov (pre teens je to primárne) s "posolstvom", kľudne by som sa ako divák pridal občas aj ja. Skôr by som dal tri hviezdy, ale vzhľadom nato, čomu som dal v poslednej dobe takéto priemerné hodnotenie, tak aj tu tých 10% pridám. (03.01.2014)

Vypadá to, že nám tady vzniká ženská variace „apatowovských“ komedií (v nichž pojí nerozlučné heterosexuální přátelství dva muže). Stejně nepodstatné jako získání kluka je pro Bliss nakonec vítězství v onom bizarně kompenzačním sportu. Jak je i pro ty největší truhlíky včas předesláno, protagonistka se musí naučit rány nejen rozdávat, ale také přijímat. Největší váhu mají navzdory očekávání dialogy mezi dcerou a rodiči, z nichž je důležitější matka. Vyjma chápajícího otce jsou mužské postavy zredukovány na nadhazovače vtipů (snaživý Jimmy Fallon), autority, které nejsou nikomu svaté (ježíšovský Andrew Wilson) či objekty touhy (nijaký Landon Pigg). Drew Barrymore dobře odhadla své herecké možnosti, když si přiřkla tu nejpřitroublejší roli. Pozoruhodnější výkon předvádí jako režisérka, v kramflecích nejjistější, když diriguje komorní orchestr o pár hráčích. Scény decentně naparfémované psychologií nepůsobí zcela naivně a občas se jimi dokonce mihne emoce, jejíž pravost jsem neměl důvod zpochybňovat. Více postav, natož nějaká akce znamená menší či větší bordel (ve stupidní jídlové bitce doslova), takových scén ale není mnoho a pro příběh nejsou zas tak důležité. Více mne zamrzela neschopnost Drew evokovat 80. léta (dobu její puberty) krom použitých songů a zakomponovaných popkulturních odkazů také stylem režie, ale to už bych od debutantky chtěl příliš. Tahle nenáročná a zejména zásluhou Ellen Page moc a moc sympatická komedie napoprvé úplně stačí. 70% Zajímavé komentáře: Sobis87, johnn333, ScarPoul (23.07.2010)

Famózní holčičí film, který s bezelstnou upřímností narušuje tradiční midcultový model outsiderského filmu. Zatímco jiní filmoví hrdinové od "Rockyho" po "Královnu XXL" svým snažením získávají vedle osobního vítězství také přijetí dominantní společnosti, neboť potvrzují její ideály, zdejší hrdinka bojuje za to, aby se mohla od většiny odloučit. Zatímco na začátku ji film představuje skrze její vymezování se vůči symbolům americké středostavovské společnosti (soutěže krásy, zdravé jádro školního kolektivu), postupem času tyto motivy mizí a místo toho se hrdinka plně integruje do společnosti, kterou si sama vybrala. V souladu s tím také její rodiče neprocházejí vůči její aktivitě tradičním vývojem od odmítání po okouzlení, ale prostě na volbu své dcery přistupují a učí se ji akceptovat. A vedle toho je to ohromně uhrančivá a dynamická podívaná s grandiózním hereckým obsazením. (02.12.2010)

Poctivý „osmdesátkový“ chick-flick. Z hlediska feministické filmové teorie musejí dámy u tohoto filmu chrochtat blahem, i když ani zde se na režijní sesli debutující Drew Barrymore nevyhnula vyobrazování ženského charakteru jakožto atrakce, což je vzhledem k hereckému obsazení (Zoe Bell, Kristen Wiig a Ari Graynor) zase potěšující pro nás muže. Ovšem ta ženská postava není POUZE atrakcí (podívanou), nýbrž jasně (a poněkud šablonovitě) vykresleným charakterem s motivacemi, jehož charakteristické rysy se neskrývají za jistou mytizaci (viz. femme fatale ve filmu-noir). Karta se tentokrát obrátila a hybatelem děje je žena, která směřuje k určitému cíli, kdežto kvantitativně oslabení muži jsou vykresleni buď jako vytoužený ideál (partner-muzikant), komická figurka (kouč „rollerek“) nebo kmet (otec hrdinky). A světe div se, já se u tohohle veskrze holčičího filmu více než dobře bavil, za což vděčím především svižné režii Drew, která zvládá jak akční sekvence z bruslařských utkání, tak i intimnější scény, které zavání teen romantikou. Scénář je prošpikovaný vtipnými momenty, občas zahraje na dramatičtější notu a i když je prolezlý ohranými klišé a tak trochu připomíná Karate Kida na bruslích (či spíš jeho humornou obnož), tentokrát mi to vůbec nevadilo a upřímně jsem si tuhle příjemnou a hlavně vkusnou komedii vychutnal. 80% (30.01.2010)