Northangerské opátstvo

Obstojná adaptace, která k příběhu, jímž se Austenová lehce vysmívala gotickým románům, přidala scény hrdinčiných romantických představ. Většinou spojených s vášnivostí a evidentní touze po sexu - což teda u Austenové takhle otevřeně nenajdeme. Zajímavé, že se filmová Cate domnívá, že její vyvolený prozradil svému otci, co za bláznivé podezření pojala. Přitom v knize jasně stojí, že věděla, že by jí něco takového nikdy neudělal. Knižní Cate věřila charakteru Henryho mnohem víc než ta filmová. Že by se nám morálka od časů Austenové posunula k horšímu? SHRNUTÍ: Když se muž vyzná v mušelínu, je to výhra v loterii. (01.12.2018)

Ač jde o adaptaci Jane Austenové, film se jí téměř nepodobá, ale v podstatě mu to modernější balení není na škodu. Snové představy mladistvě naivní Catherine jsou s nadhledem vtipné, čestný Henry Tilney je vážně pan příjemný, i jeho kultivovaná setra Eleanor taková, jak má být, Isabella ukázkově povrchní a hloupá, jen proradný pan Thorpe nemusel být od prvních minut tak slizce odpudivý, je myslím škoda, že většina charakterů je servírována už hotových a neprocházejí žádným vývojem...Trocha napětí a překvapivých odhalování skutečných charakterů k autorce patří, takto by se mi třeba zamlouvalo obsadit Thorpea hercem typu Orlanda Blooma nebo Ruperta Frienda, s jejichž líbivou vizáží by ničemná povaha zajímavě korespondovala a kteří by diváka, resp. divačku alespoň na moment zmátli…. (14.10.2008)

Já jsem takový Jane Austen freak :D Knihy znám nazpaměť a viděla jsem většinu adaptací. Opatství Northanger je můj nejoblíbenější román a tuhle adaptaci zbožňuju. Skvělý výběr herců, skvělé zpracování. Samozřejmě trochu moderněji pojaté (viz scéna s kapitánem Tilneym a Isabellou v té době takto určitě neproběhla), ale i tak se mi to moc líbí pokaždé, když na to koukám (a že to už bylo hodněkrát :). Bath je úžasné město, sama jsem tam byla a hlavní hrdince se nedivím, že se jí tam líbilo. Catherininy představy byly vtipně zpracovány, mnohem explicitněji než v knize, ale na škodu to vůbec nebylo. Také byl přidaný vztah neznámého gentlemana a Eleanor, který byl v knize jen použit pro rozuzlení hlavní zápletky. (23.02.2011)

Ne bezdůvodně má Northangerské opatství nejméně adaptací ze všech děl Jane Austenové. Jeho kouzlo totiž tkví v tom, že se v něm vlastně vůbec nic neděje, přičemž je ono nic prokládáno popisy toho, co by se stát mohlo a co se obyčejně stává v ostatních románech. Tenhle nádech parodie, který autorka svému poslednímu románu dala, má jistý půvab, ale obávám se, že je nezfilmovatelný. Nevykládejte si to špatně, mě se tohle zpracování líbílo, jenom si nedokážu představit, jak moc takový příběh-nepříběh funguje pro někoho, kdo nezná předlohu. Co ale naopak musí fungovat na všechny, to je šarm a široký úsměv Henryho Tilneye, který má na mém hodnocení podstatný podíl. (04.10.2009)

Příprava na CPE je v plném proudu a tohle byla vcelku vkusná poklona jak paní Austin, tak tradičním gotickým hororům. Zprvu velmi nezáživný příběh, kde je každý do puntíku vyšnořený a mluví jak z učebnice, se brzy převrátilo v docela koukatelnou love story. Nakonec mě to pohltilo, herci se úlohy zhostili řekl bych na jedničku, jde za vidět, že se za nimi táhle šnůra divadelních a dobových představení a tohle je prostě úctihodná adaptace této velké spisovatelce, jenž si pořád musím teprve načíst.7/10 (19.11.2023)