Northangerské opátstvo

Romantický příběh zasazený do mnou velmi oblíbeného prostředí staré dobré Anglie. Pro někoho kdo vyžaduje neustálou akci to patrně musela být nuda, ale já od tohodle filmu dostal v podstatě to co jsem od něj tak nějak i čekal. Co se týče hodnocení, tak kdyby bylo divákovi naservírováno malinko více tajemna s nějakou hlubší zápletkou, tak bych možná ještě i přitlačil, ale celkově spokojenost. (19.05.2009)

Celý příběh se odehrál příliš rychle, chybělo pár zásadních "hlášek" a okamžiků. Film to byl docela hezký, ale mohl se víc držet předlohy, aby byly činy hrdinů věrohodnější... v té době se takhle nejspíš lidé nechovali, ale co už. Toto zpracování knihy Jane Austen se mi líbilo ze všech nejmín, snad i Vášeň a cit (Becoming Jane) byl lépe a věrohodněji zpracován. (11.10.2008)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)

V modernějším zpracování "Northangerského opatství" bohužel chybí větší důraz na tajupnost gotických románů, které Catherine tak miluje. Sice nám jsou nabídnuty její představy, ale mnohem větší prostor dostavají ty milostné než strašidelné. Krom Johna Thorpa, kterého se každý lekne, byly ostatní postavy obsazeny celkem dobře. Ovšem za vážné narušení světa podle Jane Austen, považuji závěr, kdy se plachá a vychovaná Catherine nesmyslně (asi mělo být smyslně) vrhne na svého vyvoleného. (30.06.2009)

Ne bezdůvodně má Northangerské opatství nejméně adaptací ze všech děl Jane Austenové. Jeho kouzlo totiž tkví v tom, že se v něm vlastně vůbec nic neděje, přičemž je ono nic prokládáno popisy toho, co by se stát mohlo a co se obyčejně stává v ostatních románech. Tenhle nádech parodie, který autorka svému poslednímu románu dala, má jistý půvab, ale obávám se, že je nezfilmovatelný. Nevykládejte si to špatně, mě se tohle zpracování líbílo, jenom si nedokážu představit, jak moc takový příběh-nepříběh funguje pro někoho, kdo nezná předlohu. Co ale naopak musí fungovat na všechny, to je šarm a široký úsměv Henryho Tilneye, který má na mém hodnocení podstatný podíl. (04.10.2009)