New York, milujem ťa

New Yorku, nemiluji Tě, ale mám Tě ráda! A musím uznat, že mě Tvé kouzlo očarovalo. Tvůj osobitý charakter metropole, kde se prolínají tisíce, ne miliony příběhů lidí nejrůznějších kultur, náboženských vyznání a charakterů mne přistihly v tom nejlepším možném rozpoložení pro sledování osudů osob, které sebou nesou příběhy plné poetiky a často vystihují během pár minut to, co nedokáže leckterý celovečerní film. Celá tato spleť a různorodost dává tomuto snímku nezaměnitelnou tvář, která se mi dostala pod kůži. Stejně jako s rozmanitostí jednotlivých charakterů a situací, setkáváme se zde i se rozličnými podobami lásky. Židovský pár, vztah holčičky a jejího "manny", pár haštěřivých manželů slavících 63.leté výročí svatby či další až platonické projevy lásky, které jsou tu vyjádřeny velice poutavým a uvěřitelným způsobem a často až na hranici normálnosti, kdy si člověk říká, jak zvláštní a jiní lidé mohou být. Když přemýšlím, jaký střípek z životů bych vyzvihla, nemůžu se rozhodnout, protože všechny jsou mi více či méně sympatické. Líbí se mi, jak děj krásně plyne a jak se osudy jednotlivých osob proplétají a vytváří tak ŽIVOT. Naprosto mi vyhovovala stopáž a popravdě, už dlouho jsem nesledovala film s takovým zaujetím a vtáhnutím do děje, jako New Yorku, miluji Tě. Když už se film blížil ke konci, přála jsem si, aby nekončil. Abych mohla ještě dál sledovat zajímavé postřehy, které si píše každý sám. Nesmím zapomenout na hudbu, která skvěle podtrhovala atmosféru snímku a hlavně No Surprises od Radiohead. Až teď jsem si uvědomila, že to je skladba, která se nachází na začátku 6. série House MD a kterou tak zbožňuju - jak ten úvodní dvoudíl, tak píseň. Ideální film pro strávení pěkného večera se svou drahou polovičkou, rozhodně doporučuji. A proč 4*? Protože New York mě polechtal, poškádlil, ale nedostal mě tak hluboce. Ale to nevadí, protože na něj budu i tak vzpomínat ještě nějaký čas. P.S. Nechápu to nízké hodnocení, byl to opravdu kouzelný filmový zážitek. (22.03.2011)

Mini príbehy veľkomestských obyvateľov decentne zaaranžované do zlatej siene mrakodrapov = New Yorku. Ľudské poviedky okrášlené vzácnymi okamihmi trvajúcimi jednu šťastnú minútu v ich živote. Kradmé pohľady, náznaky príťažlivosti, prebúdzanie sa do jedinečných chvíľ, odhaľovanie svojich tajomstiev pri večernej cigaretke a pozorovaní hviezd pred neznámymi ľuďmi za celkom diskutabilnej výhovorky = nemáme výčitky svedomia. New York je chladný ako ľad a nasnímané príbehy ,,osudových vyvolencov" z celej tej jednotvárnej newyorskej huspeniny si ma takmer vôbec nevedeli získať. Pokiaľ, samozrejme, nerátam dvoch roztomilých starčekov hrajúcich v zápale seniorského entuziazmu "kto z koho" a dojemnú tvár Shiu, ktorý sa ani nemusel veľmi snažiť. (01.02.2010)

Hodnotím stejně, jako předchůdce tohoto filmu Paris, I love you. V tomto filmu není moc, co vytknout, myslel sem si, že mě obrazově New York nepřekvapí (ač sem tam nikdy nebyl), ale opak pravdou. Krásné noční / denní záběry New Yorku mě učarovali. Herci, ať známí, nebo méně známější hráli (s menší nadsázkou to mohu říct) výborně. 80% (30.01.2010)

Hodnotím o něco výše než francouzského bratříčka, protože zamilovaný New York je mnohem soudržnější. Pokud si pamatuju, tak Paříž byla rozjuchanější, šaramantnější a více zamilovaná. New York je špinavější, ukecanější a drsnější. Samozřejmě tu opět najdete povídky, na které si za chvíli nevzpomenete (N. Portman coby židovská nevěsta) a které nedávají smysl (operní diva v hotelu, linie Haydena Christensena). A vlastně tu najdete jen jeden příběh, který je v pravém slova smyslu romantický - hudební skladatel Orlando Bloom a jeho láska přes telefon by si určitě zasloužila víc času. Mě osobně velmi potěšiliy tři povídky: Chris Cooper a jeho kuřácká pauza s blondýnkou, kterou si určitě pustíte znovu, procházka starých manželů, která je dojemná i roztomilá zároveň (plus v ní znovu uvidíte starého Eliho Wallacha), a sváděcí monolog Ethana Hawka, který je tu opravdu k sežrání. Jinak herci jsou do posledního skvělí, ale moje jednička tu byl Shia LaBeouf. Škoda, že New York nemá tak silnou závěrečnou povídku jako Paříž. Ale i tak palec hodně nahoru. (20.02.2010)

New York, město letmých setkání, místo, kde se z epizodické náhody stává poetická /MK/, jakoby se Velké jablko urodilo pro filmový materiál se svou pestrobarevnou směsku lidí, z nichž každý odněkud přišel. Nevyrovnaná, ale přesto dokonale souznící mozaika, která mě omámila (nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla na plátně tolik sex. napětí jako u story Bradley Coopera), rozesmála (Eli Wallach je můj nejmilejší filmový staroušek a půtky s manželkou roztomile záludné) , rozněžňovala (dívenka z parku, co má tisíc otázek), rozplakala (Shia, Julie a tajemný pokoj nebo příběh jednoho portrétu), přemítala nad hrátkami scenáristů ( dvě rozkošně zlomyslné story se zapalováním ohněv venku, které mají původ v tom, že v NYC se musí kouřit před barem/putykou a především Prom Night story s komickou pointou) a mezi tím vším snílkovská dívka s videokamerou, která mezi jednotlivými částmi lehkonoze poletovala jako motýl na cestě mezi Central Parkem a Chinatown... 80% Cause everyone's your friend in New York City And everything looks beautiful when you're young and pretty The streets are paved with diamonds and there's just so much to see But the best thing about New York City is you and me (21.01.2010)