W.

Neuvěřitelné překvapení. Tak bych tenhle film nazval. Po ani nevím jak dlouhé době tu Stone předvádí zapamatování hodný režijní výkon podtržený výkonem Brolina, jehož ztvárnění politika se dá srovnat s Langellovým Nixonem. Přestože tu Bush vystupuje možná kladněji a chytřeji, než by se čekalo, schoval si tu Stone dost místa pro kontroverzi a nebojí se ukázat aroganci USA, i když přeci jen - do extrémů nezajde, což je možná chyba, ale Stone do extrému nezašel nikdy, tak mu to nebudu vytýkat zrovna teď. (12.12.2009)

Dabljú je opäť klasická stoneovská postava, nepochopená svojim okolím. Stone myslím nijak zvlášť prezidenta nedémonizuje, idioti sú rozviedka, ktorá nepochopila ako Saddám premýšľa a imperialistický stratég Cheney. Čerešničkou na dorte je Dickovo (parádny Dreyfuss) popichovanie s Powellom (ešte lepší Wright), podľa Stonea jediným humanistom v tíme. Lenže Bush má možno na vedenie vojny iné dôvody, aké sa únavne riešili v médiách a Stone sa jeho motiváciu snaží vopchať do klasickej filmovej dramaturgie. Jeho snaha vyrovnať sa otcovi, respektíve dokázať mu vlastné schopnosti a dokončiť to, čo on začal nemusí byť čistou fikciou. Na túto túžbu otca "dobehnúť" je odkazované ranným behom. Oliver Stone: "mission W. is accomplished". (01.12.2016)

Svědomí Ameriky se znovu ozývá, ale naštěstí našlapuje jen velmi opatrně. Stone vytvořil dokonalý kompromis, kdy se nesnaží za každou cenu ukázat Bushe jako obyčejného chlapa a ani z něj netvoří arcilotra. Na to tu ostatně v minulé dekádě byla spousta jiných. V tomhle příběhu jsou chyby, ale není jim přidána snad ani špetka osobních antipatií. Vždyť i vztah s otcem vysvětluje ambice, ale zároveň chce zůstat ve faktických hranicích. Hlavně díky tomu tak z W. vznikla dokonale seriózní studie. Ale ne snad studie slavné osobnosti, ale jedné hromadné nenávisti. (22.04.2012)

Oliver Stone zase natočil film, který se nebude líbit každému, který plno lidí nepříjme už od začátku a film, který svým způsobem také plno lidí nedocení, už jenom proto,že má v názvu dvojité v s tečkou. Popravdě je ale tenhle film pravý opak toho, o čem byste si představili životopisný film, a je to opravdu příjemné zpestření oproti tomu co byste čekali. Film má v sobě snad všecky možné filmové styly, a rozhodně nepřestane jen tak nudit. Proto nevidím jediný důvod, proč ho kritizovat, při sledování zdejšího hodnocení a 66ti procent, které tento film dostal, bohužel. Josh Brolin bývalého prezidenta Spojených států zahrál famózně, ze začátku jsem mu to nedokázal věřit, a ani jsem v něm Bushe neviděl, ale po čase jsem prostě musel změnit názor. Do teď nechápu, proč za tu roli nedostal nominaci na Oskara a Nixon z filmu Frost-Nixon jo. Doteďka to asi ani nepochopim a opět budu tvrdit to, že tenhle film je hrozně nedoceněnej. Čtyři hvězdičky tomu dám a s radostí, ve filmu totiž není vidět jediný úspěch osoby o které tento film je, vypráví prostý příběh člověka, zobrazeného každou chvíli nějak jinak, přesto oddaného své práci, což určitě není lež, ale je otázka, co je na tom všem pravdy. Jedno je jasné, mně osobně se film líbil, ať si Oliver Stone mění fakta s fikcí jak chce, sám nevím co je na tom pravdy a co ne. Já jsem nečekal nic, a dostal jsem především obyčejného Texasana, který sice udělal plno chyb...ale na druhou stranu...kdo ne. (17.02.2009)

Film o GWB by se nabízelo uchopit dvěma způsoby. Buď natočit propagandistickou pohádku o Bohu, hrdé Americe a zlých ručníkářích, nebo se vyřádit na Bushově ignoranství a údajné nízké inteligenci a v duchu konspiračních teorií ho vyportrétovat jako nastrčenou loutku/válečného zločince (nehodící se škrtněte). Oliver Stone ale dělá elegantní úkrok stranou a zásadní momenty juniorovy presidentury zobrazuje v kontextu věčného rodinného soupeření otec x syn. Když tedy sledujeme mladého Bushe a jeho sporné tažení na Baghdád, nejsou tolik podstatné pragmatické motivy související s globální geopolitikou, ale jde spíše o další impulsivní rozhodnutí člověka, který se zoufale snaží alespoň v něčem předčít svého otce, případně dotáhnout do konce to, co on před ním nedokázal. V několika scénách je GWB (záměrně?) situován do role přerostlého dítěte, které se ani v době, kdy jeho hlavu kryly šediny, nedokázalo plně vyrovnat se svou minulostí nebo zpytovat svědomí. V tomto ohledu je příznačná závěrečná scéna na tiskové konferenci, kde Bush svojí neschopností uspokojivě odpovědět nepředvádí ani tak politické selhání jako spíš lidské - je zjevné, že je to někdo, kdo se absolutně nezabýval sebereflexí. Vždyť proč zpochybňovat zda to, co dělám, je skutečně správné, když jsem byl do služby vlasti povolán samotným Bohem. Brolin září a Cheneyho bych nerozeznal od originálu. Skvělé, a nebál bych se říct, že i nadčasové. (04.11.2009)