Réžia:
Claude BerriScenár:
Claude BerriKamera:
Agnès GodardHudba:
Frédéric BottonHrajú:
Audrey Tautou, Guillaume Canet, Laurent Stocker, Françoise Bertin, Firmine Richard, Juliette Arnaud, Roger Dumas, Danièle Lebrun, Hélène Surgère (viac)Obsahy(1)
Příběh čtyř lidí, kteří se souhrou náhod poznají a začnou mít rádi. Camille, která v noci uklízí kanceláře, ve volném čase maluje krásné obrazy. Plachý, citlivý a samotářský Philibert je mladý aristokrat zblázněný do historie. Mužný a něžný Franck, který se živí jako kuchař, má hluboce rád svou křehkou a okouzlující babičku Paulette. Ti čtyři se společně naučí mírnit své pochybnosti a trápení, ale také dívat se dopředu a plnit si své sny. Objeví jeden druhého a pochopí, že nejsilnější jsou "prostě spolu". (gardenlady)
(viac)Recenzie (70)
Idilické, hezky plynoucí, lehce předvídatelné. Líbí se mi, jaký mají vztah ke starším lidem. Taky mám hrozně ráda svoji babičku a nechápu ty lidi, co dokážou být zlí a nevšímavý. Film je dobrý pro klidný večer, kdy žena zůstane sama doma, otevře si lahvinku červeného vína a chce nechat čas jen tak plynout. Červené víno pomůže přenést se přes romantický konec. Guillaume Canet je dobrý herec a bez košile mu to taky sluší. Tento žánr není moc můj styl, přesto, líbilo se mi to. ()
Líbilo se mi, že to bylo výjimečně o poměrně dost obyčejných lidech - uklízečka a z práce slušně utrápený kuchař. Jenom nevím, jestli se úměrně tomu ve filmu i chovali - na mě působili poměrně dost oduševněle. V těchto sférách se moc nepohybuju, ale dokážu si představit i horší neduhy u uklízečky, než jen silnou závislost na nikotinu a u přepracovanýho kuchaře určitou nerudnost a bezohlednost. Líbilo se mi, že se tady vztahy vyvíjely překvapivě, a že se vyvíjely. Že jim to chvíli trvalo, než se zrodily, než dozrály do určité fáze. I když jsme samozřejmě všichni věděli, že se to stane. Že se to musí stát, protože jinak by se ten film zpronevěřil pravidlům žánru. A on se jim nezpronevěřil. A to je asi to, co se mi naopak nejvíc nelíbilo. Ve finále to bylo jedno velké filmové klišé. Film, jakých NOVA odehraje v neděli po obědě 30 do roka. Jednou to budou Němci, jednou Španělé, jednou Francouzi, ale vždycky to bude o ní, o něm a o tom, jak se nakonec vzali (začali spolu chodit/žít). Triviální, omšelé, fádní... ()
Jasných 5 hvězd.Za co?Za lidskost,za realitu všedních dnů a v neposlední řadě za Audrey Tautou kterou prostě zbožňuju a to hlavně proto,že svými rolemi představuje tu nižší společenskou třídu narozdíl od primadon typu Angelina Jolie a podobných.Film je o motorkáři,který pracuje od rána do večera,má nemocnou babičku,koktavého spolubydlícího a starostí až nad hlavu prostě takový běžný občan.Jeho spolubydlící je velmi obětavý a jednou si přivede domů nemocnou sousedku která změní motorkáři jeho stereotypní všední život.Film podvědomě nutí diváka k realistickému pohledu na život. ()
příjemný film, vystavěný na jednoduché zápletce, kde postavy nemají onu "hollywoodskou" hloubku, a kde se audrey tautou opět marně snaží vymanit ze škatulky amelie ... pokud chcete strávit hodinu a půl s francouzským filmem a nic od něj nečekáte, je ensemble, c'est tout dobrou volbou, pokud však čekáte, že z kina nebo jen obýváku odejdete s blaženým pocitem zážitku, na který budete ještě dlouho vzpomínat - pak vás tento film nejspíš zklame ()
Strašně dlouho jsem hledala film,který by se alespoň z poloviny vyrovnal Amelii z Montmartru. A já ho přece našla.A znovu s Audrey . Je pravda,že jsem trochu fanatik do francouzských filmů a Audrey Tautou.Takže kombinace obojího pro mě musela být tutovka.Ovšem po shlédnutí jsem měla stejně tak příjemný pocit na duši jako u Amelie.I když jde o celkem jednoduché a stokrát omílané téma ()
Galéria (17)
Fotka © Pathé Distribution
Zaujímavosti (2)
- V knihe sa Camille (Audrey Tautou) narodila v roku 1977, vo filme v roku 1980. (Fanita)
- Film je adaptací úspěšného stejnojmenného románu Anny Gavaldy. (gardenlady)
Reklama