Bitkári

Skvělá oddychovka, která je hodně podobná Rychle a zběsile ale místo závodění tuningových kár je film Never Back Down o bojování. Jako správný tah bylo obsazení Seana Farise, kterému prostě musíte fandit a spolu s krásnou Amber Heard tvoří skvělou filmovou dvojku. Po skončení jsem uvažoval na 3 hvězdičkami ale to co se nedá filmu vytknout je jeho zábavnost. Film má necelých 110 minut a i přesto velice rychle uběhly. Je totiž stále na co se dívat a i když není příběh originální dokáže snímek pobavit a zaujmout. A mimochodem. Nevěděl jsem, že se fotbalová megastar Cristiano Ronaldo dal na herectví. Sean Faris by totiž mohl ihned dělat jeho dvojníka :-)) (05.08.2008)

Za zvuků punk, rockové a hip-hopové hudby se odehrává příběh mladíka Jakea Tylera (Sean Faris připomíná vizáží mladšího Toma Cruise), který se viní ze smrti svého otce, jehož nechal v opilosti sednout za volant. Vzhledem k tomu, že jeho mladší bratr se stává úspěšnou tenisovou hvězdou, bude se muset s ním i se svojí mámou odstěhovat do Orlanda, kde začne navštěvovat školu, kterou ovládá arogantní a nepřátelský Ryan (Cam Gigandet), který toho času chodí se sličnou blondýnkou Bajou (Amber Heard), která okamžitě ukradne Jakeovi srdce. První konflikt s Ryanem na sebe nenechá dlouho čekat a ukáže se, že rvačky nejsou Jakeovou silnou stránkou, neboť Ryan právě v bojových uměních vyniká. Jake bude muset trénovat pod dohledem zkušeného trenéra (Djimon Hounsou), aby Ryana porazil a získal srdce své milované. Film svým pojetím silně připomíná novější drama Život je boj. Je stejně předvídatelný, je přes svůj řídký děj poměrně dlouhý a rovněž v něm jde o zápasy ve volném stylu, ovšem s tím rozdílem, že tento film Jeffa Wadlowa je hlavně po choreografické i režijní stránce propracovanější a je i lépe zahraný, ale i když na to měl dost času, nepodařilo se mu zahýbat s mými emocemi a nechalo mě to celé tak nějak chladným. Bude to asi tím, že téma mladíka bojujícího o svou čest bylo přece jen trochu zdlouhavé a až vyumělkovaně podané. (27.11.2009)

Děti YouTube kultury vzhlížejí k 80‘ létům, aby si mohli dát pořádně do držťky z intenzitou Klubu rváčů, jen se přitom nechávají okukovat holkama v bikinách a pouštějí si nejnovější fláky z MTV. Je to ‚no-brain‘ zábava na dlouhý letní večer, kde není scény bez klišé a postavy bez archetypu. 3 a ½, které drží před zaokrouhlením nahoru jenom stopáž - dvě hoďky je na takovýto biják zatraceně hodně. (17.08.2008)

Film se tváří velice dynamicky a mladě – střihem a hudbou. Když si však tohle odmyslíme, zůstane klišovitá historka pro teenagery, kterou jakoby psala jejich staropanenská teta. A vzpomněla si přitom na Karate Kida a Klub rváčů. Příběh nemůže být provařenější – outsider s trablemi, leč dobrým srdcem – proti zlému školnímu idolovi vytuněnému fotříkovými prachami a jeho zjevně drtivou výchovou. Kdopak asi vyhraje? Přidejte jednoho kamaráda šprta, jednu krásku, jednoho otcovského mentora – a máme hotovo. Dialogy by se hodily pro mnohem starší postavy, a to ještě jen z románů červené knihovny. Pohnutky postav jsou vysvětleny na úrovni psychologie z pomocné školy. Ještě navíc nedůsledně, protože trenér nejprve zakazuje jakýkoliv rvaní mimo školu a pak ho doporučí. Mužská linka (spolužáci, zlý školní idol a hlavně statný trenér) mi připadala podprahově dost homo. Holky jsou jen na okrasu. A je to šíleně nudný. SHRNUTÍ: Jak získat dívku svých snů, uznání spolužáků a trenéra, náklonnost bratra i matky – a to vše několika kopanci a údery pěstí. (03.05.2022)

Povedený mix Karate Kida, Rockyho s lehkým šmrncem Krvavého Sportu pro teenagery. Dějová linie taková, jaká se dá čekat od tohoto filmu. Ale o to tam nejde, jde tam o údery a kopy. Boje jsou tam dobře natočené i zahrané. Djimou Hounsou jako trenér tam opravdu sedí, je tam obrovský:) I ten hlavní týpek je zajímavý, takový machírek, ten se mě tam líbil asi nejvíc. Film má docela zajímavě namíchaný ost, potěšil mě skoro u konce supr remix od Daft Punku. A není to žádný odpad, jak tady rádoby pisálci hodnotí nebo píší. Netvrdím, že jsem nadšením skákal sto metrů do výšky ale dostal jsem to, co jsem čekal. (15.07.2008)