Tengen toppa Gurren Lagann

Snad v daleké budoucnosti, kdo ví, lidé živoří v podzemních jeskyních a jen někteří z nich sní o tom, že proniknou na povrch, uvidí modré nebe a hřejivé slunce. V jedné vesnici je jedním z takových entuziastický Kamina, chlap každým coulem, nadšený, živelný, odvážný, vzpurný. Společně s malým kamarádem Simonem se mu jeho sen podaří, ale tím teprve veškeré lapálie začínají. Na povrchu je totiž čeká boj o přežití proti Beastmanům, půl lidem, půl zvířatům, kteří by byli rádi, kdyby lidé byli zalezlí ve svých norách. A pomocí svých mechů Ganmenů je tam hodlají zahnat nebo je rovnou zabít. Jenže Simon šťastnou náhodou nalezne minimech, který Kamina pojmenuje Gurren. S ním se konečně mohou bránit... Tengen Toppa Gurren-Laggan je jedním z nejzábavnějších anime s totálně lineárním jednoduchým příběhem. Režisér ještě zběsilejšího, trhlejšího a rychlejšího počinu Dead Leaves, v seriálu TTG-L lehce, ale jen velmi lehce zvolnil tempo a předložil nám pořád ještě značně střelenou a šílenou jízdu, která zručně balancuje na hraně mezi parodií a pastiší shonenovských mecháren. A tak naši hrdinové, Kamina především, pronášejí věty jako: "Útěkem nikdo nikdy ničeho nedosáhl," či: "Tvůj vrták se provrtá do nebe!" nebo třeba: "Magma v našich srdcích žhne jako plamen!" a hlavně obligátní: "Věř mi! Věř sobě!" K obřím mechům patří neodmyslitelně sexy slečny, velké kanóny, ještě obřejší mechy a vše je kořeněno vrtačkami a vrtáky a hemžením falických symbolů. Skvělá zábava pro mě trvala do asi 15 dílů. Pak už jsem bohužel otupěl - není divu, spurtem maratón prostě neuběhnete. V posledních dílech navíc už přístup autorů není svěží, ale je v něm znát rutina - vidíme téměř totéž co v prvních dílech, ale při opakování už to prostě tolik nebaví. Stereotyp by se v podobných seriálech neměl objevit. Slabší ****. (30.06.2008)

Ani bych se nedivil, kdyby se po vypuštění seriálu do světa výrazně zvedl prodej drobných hlodavců a vrtaček. Teď už jsem sám názoru, že vrtačky jsou super a velký vrták by byl skvělou dekorací na mou zeď. K seriálu jsem přistoupil s možná s moc velkým očekáváním, protože první místo na mém oblíbeném žebříčku by mělo něco znamenat... bohužel to jest přílišná orientace na teenagery, takže dospěláci si to asi tolik neužijí. Ještě, že jsem pořád vyladěn do teen :-) Co se stylu týče, je to bomba. Sice jsou všechny tvary animace jednoduché a bez pořádného detailu, ale za to pořádně barevné a hlavně svět se všemi bizardními postavami a roboty je senzační. Díl s prvním setkáním Virala a Kaminy to u mě jasně vyhrál. Tady budu asi trochu Antisubjektiv, protože se mi to líbilo opačně. Perfektní začátek, ale pak do poloviny seriálu mi velice vadily mecha souboje, kde jsem nepochopil, zda nejde o parodii. Prostě pózující roboti na blikajícím barevném podkladu nejsou můj šálek kávy. To jsem se ještě divil tak vysokému hodnocení. V druhé polovině jsem si na to však už zvykl a začal se o všechno zajímat víc do hloubky... o postavy, filosofii vrtáku i o přístupu všech stran. Navíc ten závěrečný souboj je už tak ohromý, že větší snad být nemůže, ale nebudu nic prozrazovat. Prostě druhá půlka byla pro mě již to pravé. Jinak také musím doporučit skvělý komentář Mandelbrota. Row! Row! Fight the power! (22.12.2008)

Jedno z těch mála anime, kde si netroufám napsat komentář, protože mé slovní obraty nedokáží popsat, jak úžasně jsem se při sledování cítil a co vše si o tomto pokladu ve světě animované tvorby myslím. Doporučuji komukoli. Do the Impossible, See the Invisible || Touch the Untouchable, Break the Unbreakable, Row Row, Fight the Power :-)100% (25.01.2015)

Šimon je kopač. Kope si v klidu tunely a jednoho dne narazí na stroj s hlavou. Bez zbytečných prodlužování se v jeho blízkosti objeví další stroj, mnohem větší a živoucí (tedy někým ovládaný). Bez dalších zbytečností se k němu přidá jeho „brácha“ Kamina a krásná neznámá a velmi lehce oblečená Joko s puškou na zádech. Tato trojice se dostane na zemský povrch, tedy ovládaný zlými šelmáky, kteří honí lidí ve velkých mecha, neboli ganmenech. A tady odstartuje boj lidí za místo pod sluncem. Následující díly mají scénář typu „objeví se nepřátelský ganmen, je třeba ho zlikvidovat, nebo alespoň zahnat“, přitom do 16. dílu vše graduje jako v adventuře. Zbytek do 27. dílu se řídí trochu jinak, ale nechť se divák překvapí. Co mě ale zaujalo nejvíc, je občas chybějící logika a naprosté tvůrčí megalomanství, které se s každým dílem stupňuje. 1) Tolik mecha najednou se nikde nevidí. 2) Tolik výbuchů v každém díle nemá ani Bay ve všech svých filmech dohromady. 3) Na začátku se zdá být boj jednotlivce za místo pod sluncem ospravedlnitelným a jaksi hloubajícím. S přibývajícími díly přibývá postav, ganmenů, výbuchů, akce a nesmyslů. Konec celého 27dílného seriálu je opravdu vrchol megalomanství. 4) Čím dál, tím víc se hemží přívlastky jako mega, giga, ultra apod. Jednoduše Gurren Lagann je takové maho shojo pro kluky a bez zbytečného hledání nějakého většího smyslu. Jako holka jsem holt musela přežít neustále záběry na poloobnažené a vnadné dívky a spoustu výbuchů okolo. I přesto jsem se výborně bavila nejenom nad krásně vyšperkovanými všudypřítomnými vtipy a hláškami, ale i nad meganadsázkou, se kterou je k tomuto anime třeba přistupovat. (12.09.2012)

Tak tohle je dost mimo... Ostatně Mandelbrot to ve svém komentáři vystihl docela přesně. Za chování Rossiua a někdy i Šimona jsem sice původně chtěl dát 4*, ale konec to vytáhl na pohodových 5*. Sice to ode mě nemusí moc znamenat, protože jsem zvyklý anime hodnotit dost mírně - mecha anime je ale žánr, který nemusím a většinou jsem kritičtější. Proto by tady moje plné hodnocení mělo dokazovat, že Gurren-Lagann je právem jedním z nejoceňovanějších anime roku 2007. Doporučuju se na to dívat po částech, určitě ne v dlouhém zátahu, on děj i tak ubíhá docela rychle. (26.03.2008)