Darca

Jak vzít Equilibrium, omladit ho, dokurvit a jako naprosto nestravitelný kus hovna servírovat ještě zatepla divákům a tvářit se u toho, že to je naprosto originální počin? Toto je ten příklad, kdy si autorka vytřela prdel s Orwellem a výsledný produkt posloužil jako předloha pro Dárce. Jinak naprosto potvrzuji slova páně Segrestora. Snad bych i trochu přitvrdil. 10% (06.04.2021)

Jůůů, tak tu máme i divergentního kluka! A jaká to s nim byla bžunda! On vám čoveče sní o vášnivý líbačce na Oktoberfestu, ze všeho nejradši bobuje (uplně kdekoliv, kdykoliv) a disciplínu "skok do řeky" ovládá snad ještě líp než Robert Langdon. --- Ne, fakt. Pokud jsem vypatlanost Divergent zčásti přičítal nevyzrálosti autorky předlohy, tady bych měl snad pro změnu hovořit o senilitě. Neuvěřitelně hloupá záležitost, která se vrchem - jako by těch starostí neměla už tak dost sama se sebou - vpravdě legračnim způsobem pokouší o všeobjímající morální apel (...a docela absurdně přitom začíná u lovu slonů). --- "I feel completely stupid" (12.09.2014)

Dárce je vedle Hunger Games a Labyrintu jedním z dalších sci-fi filmů z (blízké) budoucnosti, které zobrazují alternativní podobu společnosti. Samotný námět nebyl špatný - na první pohled perfektní svět, ve kterém si jsou lidé rovni, všechno je pravidelné, šedé, a není zde místo pro bolest, násilí a bohužel ani emoce. A jak už to u takových filmů bývá, tak se objeví najednou nějaký jedinec, který naruší onen řád a pořádek. Osobně mi nejvíc vadilo, že to bylo zpracováno poněkud ploše, a že tam nedošlo k nějakým větším a nepředvídatelným zvratům v ději, přičemž v závěru filmu jsem se cítil být ochuzen o nějaké lepší zakončení. Zkrátka snímek, který měl skrze námět potenciál, ale ten se vytratil ve zpracování. (27.06.2016)

Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4* (21.04.2015)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)