Darca

Docela mě to překvapilo. Čekal jsem celkem blbost, ale nakonec se mi to líbilo. Další film z řady nyní tak populárních postapo teen sci-fi. Nejde si nevšimnout podobnosti s dalšími filmy. Například mi to hned připomnělo Divergenci nebo Equilibrium. Divergenci tou uzavřenou společností a přidělováním rolí a Equilibrium tím braním léku proti emocím a celkově nudnou společností plnou pravidel. Co je zajímavé je barevné provedení. Tím jsem si zase vzpomněl na Městečko Pleasantville. Líbilo se mi, jak je to ze začátku černobílé a časem se začínají přidávat barvy. Když Jonas začínal vidět svět nezastřenýma očima. Tenhle prvek se ve filmu objeví víckrát. Ale teď k ději. Nápad sice moc originální není, ale provedení se mi líbilo. Taky Jeff Bridges jako Jonasův mentor byl dobrý. Meryl Streep zase hraje hlavní záporačku. Škoda, že tam je Taylor Swift tak málo... Každopádně není to nijak zásadní film a člověk by se obešel i bez něj. Konec mi vlastně přišel trochu nedotažený. I třeba Jonasův výstup s motorkou se mi zdál trochu nereálný. To samé i závěrečné řešení problému s pamětí. Ale co už. I další herci jsou dobří. "Omlouvám se. Omluva přijata." (18.01.2015)

"Když dáte lidem možnost volby, vyberou si špatně." O pilulku či injekci zbavující emocí se ve filmech zakopává čím dál častěji a z mýho úhlu pohledu čím dál nudněji. Nicméně jsem to přežil, ale kdybych si někdy musel zvolit mezi černobílým a barevným světem, tak si to půjdu asi tak na sto let rozmyslet do lesa, abych neučinil nějaký unáhlený rozhodnutí. Jelikož mi však v současný době nikdo na výběr nedává, tak se nyní svobodně vrátím ke svý rodinný jednotce, budu se přesně vyjadřovat a radostně čekat na slavnostní vyřazení. (18.02.2015)

Hodně příjemné sci-fi překvapení a přesně ten typ filmu, který já můžu. Podobně jako v Divergent se logika (hlavně v závěru) často poddává myšlence, ale ve výsledku jde hlavně o tu myšlenku lidských emocí, které jsou alfou a omegou lidské rasy. Hrátky s barvami - skvělej nápad a výborné zpracování. Kdo má ovšem potřebu rýpat se v logice, tak toho tenhle film bude asi nebetyčně vytáčet. (17.10.2014)

Začneme od konce. Pár holek už mi říkalo, jak je vytáčel prý typicky mužský postelový finiš ve stylu "wow, to bylo něco! Tak čau." A já se přitom smál pod vous, protože to zaprvé byla pozvánka pro mě a zadruhé jsem si myslel, že tyhle odpaly se týkají jen baseballistů a žen, které si neumí vybrat toho pravého. Omyl, řekl Dárce, a uťal skvěle rozjetý příběh, jakoby mu došel dech. Velká škoda, protože už jenom díky nápaditému vedení a přítomnosti Jeffa s Meryl měl Dárce vážně na rozdávání. K těm dvěma - souhlasím, že hráli o poznání vyšší ligu než ostatní, ono ale kdyby zrovna takoví kanóni jako Jeff a rekordmanka v počtu oscarových nominací nepřehráli bandu smrkáčů, bylo by asi něco v nepořádku. Proměna světa na jedničku, muzika libová, největší bohatství je ale samozřejmě v myšlence. Však to je taky důvod, proč se povznáším nad kvapík v cílové rovince; ono i v osobním životě bývá po takovém spěšném rozloučení mnohdy opakované a nadšené další. (Wellington, NZ) (27.11.2014)

Námet sa mi veľmi páčil. Naviac stvorenie totalitného sveta, kde je všetko kontrolované, kde neexistujú žiadne pocity, len poslušnosť a kázeň, bolo absolútne ukážkové. Po tejto stránke som si film užíval. Všetky tieto klady sprevádzal slušný scenár a uspokojivé herecké výkony (aj keď Bridgesovi je rozumieť čím ďalej tým menej :D). Všetko to kúzlo a pozitívny dojem však vyprchal so spackaným záverom, ktorý bol uponáhlaný, povrchný a strašne odbitý. No proste nestál za nič. Ukážkový príklad ako pár minútami odpísať celý film. Ostávam však pri silnom priemere a s pozitívnym odporúčaním, pretože niekomu, na rozdiel odo mňa, môže taký koniec vyhovovať. 65/100 (07.10.2014)