Duel Frost/Nixon

Boxerský souboj politického šampióna s loserem z bavičského slumu, vedený na 4 kola v oslnivém tempu a nervydrásající gradaci. Ron Howard nepochybně osekal politickou problematiku, upravil si obě postavy a osadil je do tolik populárního schématu "David vs. Goliáš KO v posledním kole"... Nicméně namouduši marně pátrám, kdy mě to bavilo víc a kdy jsem za brilantně zpracovaným schématem našel i tolik vzrušující myšlenkové pozadí a pointu, která přesahuje rámec pouhé zábavy. Duel Frost/Nixon odhaluje tu část politiky, kterou člověk musí bez dechu sledovat, mediální ohňostroj, silný příběh i pozoruhodné poselství o moci televizní obrazovky. Nemyslím si, že v mých očích tenhle film překoná jiný oscarový favorit. (22.02.2009)

Můj letošní oscarový favorit. Ron Howard po děsivě trapné ´Šifře´ asi prodělal záchvat tvůrčí kreativity a já mu tleskám. Protože jeho film patří mezi nejlepší politická dramata pro pěkných pár let dozadu. Je poutavě natočený, není nudně popisný, naopak prostřednictvím zajímavého slovního TV duelu obou stěžejních postav přibližuje společensky napjatou dobu po největší skvrně na politické kultuře historie Spojených států – aféře Watergate (kdy valná část americké společnosti nemohla rozdýchat Fordovu amnestii na přestupky Richarda Nixona). Frank Langella je se svým pronikavým pohledem, promyšlenou dikcí a uhrančivým sebejistým projevem ještě asi desetkrát větší ďábel, než Nixon samotný a já doufám, že ho čeká příjemná Oscarová noc :o) (06.02.2009)

Po skončení filmu, ale i zřejmě hodně dlouho potom si budu postavu Nixona asociovat s jeho postavou ve filmu, tak jak jí stvořil Frank Langella. Už dlouho jsem neviděl tak vyrovnaný, samozřejmý, suverenní a přesto citlivý mužský herecký výkon, jaký zde Langella předvedl. Vedle něj působil trochu prkenný Michael Sheen dost nevyrovnaně. SPOILER Přestože ve filmu duel vyhrál Frost, na hereckém poli pro mě jasně vítězí Langella. Přesto to pro mě film roku není. (16.02.2009)

My čekali disciplinované, suchopárné plkání o politice z rodu stokrát omletých a zatím přišel vitální, vrstevnatý a kromobyčejně napjatý duel ve slovní rohované, který nakopává třaskavé pnutí mezi Howardovým pečlivým režijním vedením, slušným scénářem (rovinou významových monopolů) a neuvěřitelným über-výkonem veterána Franka Langelli, který proslulou postavu Richarda M. Nixona ani v nejmenším nekarikuje (!), ba dodává mu extrémní psychologickou hloubku a... polidšťuje jej (jinými slovy z něj nelze odtrhnout zrak). Abych se však zastal i ostatku skvěle vytypovaného ansámblu, ani ten Frankovi nezůstává nic dlužen a důsledně se vyhýbá situaci, že by spadl do kategorie hlavní hvězdou "označkovávaného" křoví (s prominutím) - vyzvedávám proto všechny, vyjma velkoústé R. "Thank you, Mr. President" Hall(ové). A speciální pochvala pak putuje do notového zápasníku Hanse Zimmera. Jeho novátorsky znějící minimalistická kompozice nemohla být k povaze filmu vstřícnější. // Nicméně s ohledem na to, že jsem při sledování první půle neustále váhal, zda sleduji komedii, která se tváří jako vážně pojaté historické drama či vážně pojaté historické drama, které se tváří jako komedie, za plný počet nenadělím. To je záležitost, kterou si budu muset do příštího interview ujasnit. (01.03.2009)

Dvouhodinové drama o jednom interview mezi britským moderátorem Frostem a americkým ex-prezidentem Nixonem. Film je to napínavý, ne však strhující. Závěrečné přiznání Nixona k jim prováděným nezákonnostem nepůsobí tak úplně věrohodně, protože se mi nezdálo být nějak výrazněji vynucené novinářem Frostem, který v televizním rozhovoru byl rozhodně tou slabší stranou. Místo strhující kritiky Nixona je snímek chvílemi spíše jeho chválou a to činí z Duelu Frost/Nixon i přes 5 nominací na Oscara jen lehce nadprůměrné dílo mého oblíbeného režiséra Rona Howarda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Ibxs_2nDXUc (24.02.2013)