Réžia:
Ron HowardKamera:
Salvatore TotinoHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Frank Langella, Michael Sheen, Sam Rockwell, Kevin Bacon, Matthew Macfadyen, Oliver Platt, Rebecca Hall, Toby Jones, Andy Milder, Kate Jennings Grant (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Byla to největší válka, která se odehrála před televizními kamerami. Na jedné straně stál bývalý americký prezident Richard Nixon, který jako jediný obyvatel Bílého domu rezignoval na svůj úřad, aby se vyhnul hrozícímu odvolání. Na straně druhé se ocitl populární televizní moderátor David Frost. Jejich rozhovor byl napínavý jako ten nejprestižnější boxerský zápas a měl i stejný cíl – udělit tomu druhému smrtící K. O. Režie se ujal zkušený tvůrce životopisných snímků Ron Howard (Čistá duše, Apollo 13, Těžká váha), který má spolu s oběma představiteli titulních rolí, Frankem Langellou a Michaelem Sheenem, největší zásluhu na tom, že se ze zdánlivě odtažitého tématu, vyklubal jeden z nejlepších filmů roku 2008... Aféra Watergate, v níž vládnoucí republikáni s tichým souhlasem prezidenta připravovali odposlouchávání konkurenčních demokratů, patří k nejtemnějším kapitolám americké historie. V jejím důsledku rezignoval prezident Nixon na svůj úřad, aniž za za svou roli v celé aféře a za oklamání celého národa omluvil. Úspěšnému britskému showmanovi Davidu Frostovi to mohlo být úplně ukradené. Jenže on byl typem člověka, který se nehodlá zastavit ani na vrcholu a snaží se posouvat vlastní mantinely dál a dál. Tak se zrodil plán na sérii rozhovorů s bývalým americkým prezidentem, na jehož konci se měl kdysi nejmocnější muž planety omluvit za svůj největší hřích. Zdálo se, že Frost nebude mít naději, protože Nixon se od rezignace cíleně vyhýbal veřejným vystoupením. Ke všeobecnému překvapení ale na jeho nabídku kývl. Možná v tom hrálo roli podcenění, když svého konkurenta ocejchoval za pouhého baviče, kterého utluče argumenty a nepustí ke slovu, respektive k choulostivým dotazům, které by ho přitlačily ke zdi. Jenže jednou z největších chyb, kterou můžete ve válce udělat, je podcenění nepřítele. To samé ale platí i pro Davida Frosta a jeho tým. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (554)
Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou. ()
Velký zážitek. Z duelu Frost vs. Nixon sice vítězně odešel Frost, na plátně však můžeme za vítěze považovat dokonalého Franka Langellu. FROST/NIXON je báječný herecký koncert, druhak kvalitní a svižná rekonstrukce (žádné stoneovský 3-hodinový spektákl se nekoná) a do třetice velmi kvalitní drama, poslední hodinu ve které se odehrává interview jsem sledoval s hodně velkým napětím. 90% ()
Dvouhodinová konverzace, která reflektuje jeden z černých stínů amerických dějin a přitom důkladně pitvá rozmanité lidské charaktery, je tažena řemeslně spolehlivou Howardovou režií a hereckým galakoncertem všech (!) zúčastněných. Ale i přes tu výjimečnost vedlejších partů je to nakonec výborný Martin Sheen a jeho kreakce ‚sedmdesátkového‘ metrosexuála, který padá na hubu, a hlavně (nebojím se užít slova) geniální Frank Langella, na nichž to přeci jenom stojí. To, jak Langella proniknul do postavy Richarda Nixona – vysokého, ale shrbeného muže, kterého dva roky aféry vyšťavily na kost, a on přesto stále má tu temnou jiskru v očích a ostrý jazyk, jímž dokáže odhánět protivníky – mi v mnohém připomíná olejářského magnáta D. D. Lewise. Fakt, že byl v ocarovém klání Langella politicky upozaděn ve prospěch homosexuálního Milka, mě nazdvednul ze židle. A závěrem ještě k Ronu Howardovi – nábožensko-konspirační křepčení odpuštěno, protože vizuální pojetí (vynikající střih i kamera) a celkový švih posouvá film na absolutí vrchol. Společně se Stoneovým W. jeden z nejzajímavějších ‚politických‘ filmů poslední doby (možná i let). ()
Mám rád tenhle žánr rekonstrukce velkých politických dramat a o to více je mi potěšením sledovat rekonstrukční snímek typu Duel Frost/Nixon, navíc ještě posílený o fakt, že je to zjevně opus magnum tak věhlasného a renomovaného režiséra, jakým Ron Howard bezesporu je. Filmů o aféře Watergate již bylo natočeno bezpočet, připomeňme namátkou legendární Všechny prezidentovi muže či trochu kontroverzního Nixona Olivera Stonea. Ron Howard ovšem svým snímkem mapuje extrémně krátký časový výsek celé aféry i biografie prezidenta Nixona, slavné interview televizního moderátora Davida Frosta. Jeho rekonstrukce je precizní a v pravém smyslu toho slova prestižní a ,,áčková", od dokonalé stylizace herců a skutečně výtečného castingu přes naprosto autentickou mizanscénu až po reprezentativně dokonalou formu hollywoodského velkofilmu. Do centra pozornosti je postaveno slovo a celé drama je do značné míry konverzační, přesto je meritem věci vizuální vjem a metatextem filmového média popisována síla pohyblivého obrazu - ,,Víte, prvním a největším hříchem a taky klamem televize je, že zjednodušuje, zmenšuje velké, komplikované představy, časová období. Celé kariéry se zmenší na jediný záběr." Ron Howard se tak soustředí na detaily a divák je tedy upozorněn na opakující se detailní záběry italských bot bez tkaniček, gest, obličejů, až je pozvolna připraven porozumět obrazu zásadnímu - detailu zlomené lidské tváře odstupujícího politika. O čemž je vlastně celá politika, zjednodušená na bilboard tváře s jednoduchým sloganem, politickou debatu mluvících hlav, prezidentský portrét na všech úředních místech atd. Jestliže si něco z celého snímku můžeme vzít i my tady, pak je to smutné poznání, že naše demokracie je ještě hodně nezralá a nepřipravená fungovat podobným sebeočistným způsobem, jako je tu zobrazováno. Duel Frost/Nixon je pro mne (i přes pochopitelné zjednodušení a zčernobílení události) jedním z nejzajímavějších politicky motivovaných filmů americké kinematografie... Podobné filmy: Nixon, Secret Honor ()
Duel publicisty a exnejmocnějšího muže planety podle skutečných událostí se mi zdá jako docela zajímavý námět. Navíc vznikl i dost zajímavý film. Dokáže diváka přesvědčit, že právě sleduje nejdůležitější politickou událost historie, ale zároveň nechává hrdinům lidský rozměr, díky kterému se dá do příběhu lépe vžít. Líbilo se mi, že Nixon není zobrazen jako absolutní zlo (kdo zná Futuramu, jistě chápe, co tím myslím), a že ho jde do jisté míry chápat a ke konci i litovat. Celé to táhnou oba hlavní herci, z nichž válí hlavně Frank Langella. ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (13)
- Frank Langella i Michael Sheen hrají stejné role i v původní hře. Ron Howard k filmu přistoupil jen s tím, že budou i ve filmové verzi. (Elisebah)
- Jonathan Aitken, jeden z oficiálnych životopiscov Richarda Nixona, kritizoval film za zobrazenie opitého Nixona ako v noci telefonuje. Podľa neho sa niečo podobné nikdy nestalo. (Greenpeacak)
- Ron Howard přiznal, že v roce 1972 sám Nixona volil. (Karlos80)
Reklama