Duel Frost/Nixon

Zde zmiňované přirovnání k sérii o Italském hřebci je velmi trefné, dočkáme se "tréninkových" montáží, prvního setkání s opravdovým soupeřem i zvratů v jednotlivých duelech. Právě tyto duely jsou tím nejstrhujícím co Vás nepustí od plátna (napadá mě srovnání s napínavými pokrovými partiemi z Casina Royale). Snímek se mohl snadno strhnout do těžkotonážního, nudného politického dramatu, ale naštěstí Howard zvolil odlehčenější přístup, který diváka nemůže v žádném případě otrávit či nebavit. Navíc Zimmerův soundtrack mě už takto dlouho nechytl (doporučuji každému, funguje i bez filmu). Z herců se většinou zmiňují Langella a Sheen, ale i vedlejší postavy Bacona, Rockwella a Platta jim v klidu stačí. Na český remake Duel Moravec/Paroubek bych určitě zašel. 80 % (20.02.2009)

Strhující souboj mozků, na jehož konci může stanout jenom jediný vítěz. Filmy o politických věcech bývají sálodlouhé, plné plamenných řečí a již předem vystrkují bradu svým zaujatým postojem. O to větší je Howardova odvaha vykročit do světa s dramatizací událostí, která si pohrává s černou a bílou (a často je zaměňuje). Frost je domýšlivý manekýn, kterého obdivuje celý (populární) svět, aniž by dokázal něco výrazného -- na druhé straně barikády stojí Nixon, člověk, na kterého celý svět civí skrz prsty, ale který jej (donedávna) zcela ovládal. Ti oba zažívají chvíle opovržení, ale i empatie -- oba jsou stejnou stranou mince, ovšem v jiném odstínu. Od Howarda, jakožto režiséra, který dokáže dynamické scénáře měnit ve statickou nudu, bych rozhodně nečekal tak strhující záznam intelektuálního duelu, ale -- jednoduše se tak stalo. Howardův režijní styl je přímo nabit dynamickou energií, kterou ovšem dokáže zcela ztlumit v emočně vypjatých situacích, které tak vyznívají pravdivěji než ony nudné oscarové masturbace typu Čistá duše. Znamená to jediné -- i ten nejpodceňovanější soupeř Vám to může kdykoliv nandat. Frost Nixonovi, Howard mně ... (21.03.2009)

Původní interview, které poskytlo námět filmu, dává tušit poněkud jiný příběh, než jen provařenný mýtus o tom, kterak moderátor ke svému americkému snu přišel. Zamyšlení, které údajně film nabízí, je jen zbožným přáním, podstatou zůstává zručné naplnění filmového řemesla. Není divu, že o téma mělo kromě Howarda zájem tolik režisérů. Každý rutinér je nakonec odkázán právě na nalezení neotřelého námětu, který by cudně zakryl skutečnost, že autor v podstatě produkuje stále stejné zboží, které se liší jen svým námětovým obalem. Velmi příznačná je také výpověď filmového štábu, kterak do detailu připravoval místo natáčení tak, aby i lístky na kytkách vypadaly na chlup stejně, jako v onom památném interview. Tím se nám snaží podsunout názor, že to co ve filmu vidíme, je zinscenovaná realita sama. Tato víra, příznačná pro americkou kulturu, že tam kde je dokonalá forma se automaticky dostaví i obsah, se nenaplnila. (24.06.2009)

"Aféru Watergate" znám, ale jinak se do americké politiky nijak nehrnu a nejsem obeznámena s dalšími detaily, ale tohle - i pro člověka,který by věděl méně než já o tomto tématu - skvěle se tam chytí :) Film jsem viděla poprvé v roce uvedení a byla jsem z něj nadšená. Ani druhé shlédnutí není jiné. Je to "souboj" dvou mužů, kteří mají pevně stanoveno čeho dosáhnout....Je tam skvělá manipulace, soutěživost a ta odhodlanost...Pamatuji si výraz Michaela Sheena, který věděl, že dosáhl svého...A pamatuji si také výraz Franka Langelly, když se ptal, zdali mu večer opravdu volal...Je to skvělý film, který jede minutu po minutě přesně jak má a pro američany je to hodně stěžejní, jelikož jejich "národní hrdina" se stal....těžko to nazvat vlastně čím.... (31.12.2014)

Nechce se mi věřit, že politicky koncipovaný film, mě dokázal takhle vtáhnout a napínat celé dvě hodiny. Howardově režii k úspěchu dopomáhá precizní výkon Frank Langelly, který se pro roli Nixona snad narodil. Nabízí nám zprostředkovaný portrét člověka zničeného silnou mediální torturou a zároveň člověka, jehož odhodlání neustále odrážet cílené útoky nezná hranic, ačkoli si je již dávno vědom své prohry. Samotné interview je potom natolik efektivně natočené, že nepotřebuje žádné serepetičky, podmanivý hudební podkres, nebo zbytečný americký pathos, stačí mu dva skvělí herci a tuna konverzačních kliček. Nixon bojuje do poslední chvíle a podle očekávání selhává až při otevření kauzy Watergate. Jeho konečný pohled plný bezmoci je pak emocionálně mnohem poutavější, než kdejaká romantika. Howard natočil další biografický film, na němž jasně ukázal, že obrazy "velkých" osobností mu jdou nejlépe. Nechci zapomenout ani na Zimmerovu hudbu, kterou bych v takovémto typu filmu nečekal, a která mě opět nezklamala. Závěrem - Frost/Nixon je pro mě zatím nejžhavějším kandidátem na Oscara z nominovaných filmů, které jsem doposud viděl - jsem unešen. (29.01.2009)

Naprosto přestávám chápat, že nebyl na oscara za nejlepší film nominovaný Temný rytíř. Už jsem viděl Benjamina Buttona a ted i Frost/Nixon a musím říct, že ani jeden s těchto filmů Batmanovi nesahá ani po hrud. Jediný Milionář je na stejném levelu... (02.03.2009)

Jeden z nejsilnejsich filmovych zazitku roku 2008. Skoda ze Langellovi ten oskar za hlavni hereckou muzskou roli proklouzl mezi prsty. (12.04.2009)

V tomto filmu se krásně ukazuje, že „pravda“ je vždy na straně toho výmluvnějšího a zákeřnějšího a také moc médií, která jsou schopna onu „pravdu“ vsugerovat světu a očistit tak třeba zločince v očích veřejnosti! Jinak také zajímavý pohled do zákulisí diskuzních pořadů, protože tam nejsou jen dva soupeři s pokrovými tvářemi, ale i napjatí diváci v podobě poradců, přátel i štábu. Co se týče zpracování, vzhledem k dokumentaričnosti snímku se to povedlo na výbornou – pěkný příklad, že i konverzační dramata můžou bavit! A jako každý dobrý konverzační film, i tento stojí z obrovské části na hereckých výkonech, které byly mimořádné (Frank Langella = Richard Nixon!). Dovedu si představit, že pro lidi zajímající se o danou historickou problematiku bude Duel Frost/Nixon životní film, přestože je nejspíš značně okleštěný od mnoha důležitých faktů. 85% (18.04.2009)

Na prvním místě je třeba vyzdvihnout (a třikrát podtrhnout) režii. Tohle je jeden z filmů, u kterých chrochtnete blahem nad kamerou a režisérským stylem. (Natočit toto téma jinak, po půlhodině usnete nudou.) Druhá silná devíza Duleu je Frank Lagella alias Richard Nixon. Geniálně vyjádřil člověka poraženého, ale přitom pořád umějícího levou zadní vyhrávat, prostě trosku i buldoga zároveň. Jenže (a to je důvod, proč se u mého hodnocení neholedbá hvězd plný počet) - to je vše. Další extraligovou oporu už film dál nenabízí. (20.05.2009)

Slabší 4. Nixon je supr zahranej. (16.06.2009)

Dlouho mě neúspěšně přesvědčovalo politické drama založené na interviu ke zhlédnutí a byla toho škoda. Skvělá práce Rona Howarda totiž za to stála hned při první příležitosti. On totiž dokázal excelentě zpracovat na první pohled ne příliš záživnou látku, kterou ještě více vyzdvihl úžasným ztvárněním pana Nixona Frank Langella. K závěru filmu jsem ani nevěděl, komu mám vlastně fandit. Nepříliš svižný začátek a možná i střed filmu vytřídá naprosto zdrcující závěrečná čtvrthodinka, jež zůstane vrytá v kostech ještě hodně dlouho. (29.08.2009)

Konverzační drama na vysoké urovni, vtáhne vás do děje a nepustí (06.09.2009)

excelentný dialógový súboj medzi moderátorom Davidom Frostom a čerstvo odstupeným, aférou Watergate postihnutým prezidentom Richardom Nixonom...dvaja hlavný herci sú bezchybní a je radosť sa na nich pozerať a k tomu ešte treba pripísať veľmi kvalitnú hudbu (26.05.2012)

Souboj moderátora, který není zvyklý na politiky a politika, který byl asi nejkontroverznějším v dějinách USA. Langella podal výborný výkon, stejně tak Sheen. (18.11.2015)

Čistá sedmdesátka. Howard opět ukazuje, že snad nic jiného se svým rutinérským přístupem nezvládá. Opět pokukuje po Oscarech, opět film táhnou skvělí herci, opět je to řemeslně výborné a opět vás to nijak nepřekvapí a za několik let o to nikdo nezavadí. S výhledem do budoucna zaokrohluju dolů. Frank Langella samozřejmě neskutečně válí. (25.01.2009)

Výborné konverzační drama, které mi trochu připomíná dieselový motor - pomalejší rozjezd ale jakmile se to rozjede je to strhující... Ze skvělého Franka Langelly jako Nixona nebudete chtít odlepit oči, ale podvědomně budete fandit Davidu Frostovi v (rovněž výborném) podání Michaela Sheena.. (20.02.2009)

Jeden z nejlepších filmů roku hlavně díky Langellovi a jeho nezaměnitelnému kukuči a geniálnímu hlasu. 94% (25.03.2009)

Nejlepší herecký výkon v loňském roce se překvapivě skrývá v tomto komorním howardově dramatu. I co se týká celého konceptu filmu nemám co vytknout. Snad jen kdyby dostal pan Langella se svým absolutně vynikajícím a až skoro charizmatickým Nixonem ještě více prostoru neváhal bych s maximálním hodnocením. A taky trošku zamrzí, že i Bacon dostal méně prostoru, taky mi byl moc sympatický a role mu dobře sedla. (27.04.2009)

Zajímavé je, jak se i člověk americké politické historie téměř neznalý po úvodním roztočení hlavy z přehršelu informací dokáže díky vytříbenému autorskému stylu srovnat do správných příběhových kolejí, ba co víc, pevně se v nich zakotvit a tenhle film si pořádně užít... Frost/Nixon je dokonalou analogií Rockyho - akorát místo boxerského ringu a krvavých nosů sledujete diskuzní křesla obsazená pekelně potící se dvojicí...ale jinak...žádný rozdíl - ti dva si nic nedarují, snaží se uhýbat ránám a přestože má jeden celou dobu navrch, nakonec skončí knock-outován na podlaze... a na díváka to má defakto stejný efekt.. Vynikající konverzační drama se skvělou hudbou v utlumeném pozadí... (19.05.2009)

Najde se zde pár mušek, jako hlavní bych uvedl nedostatečné vygradování k poslední debatě, ale myslím že tomuto skvělému počinu se dají odpustit. Frank Langella hraje Nixona fantasticky a Michael Sheen mu skvěle sekunduje ( vlastně co se hereckých výkonů týká se zde nedá asi nic vytknout ), některé momenty asi přesně s historií nekorespondují, ale myslím si že pouze pro zachování atraktivnosti příběhu. Podle mě nejlepší politické drama za velmi dlouhou dobu. btw- za shlédnutí stojí skutečné interview o kterém film pojednává. (06.08.2009)