Větší, silnější, rychlejší

Abych řekl pravdu, nevěděl jsem do čeho jdu. Nevěděl jsem, že se bude jednat o dokument založený na rozboru dopingu, ale nakonec mě tento film hodně oslovil. Člověk aspon vidí, že všichni jeho hrdinové za svůj úspěch a za svoje svaly vděčí dopingu. Já už cvičím od svých 16ti let, nyní to je již 5 let a pořád se nemůžu dostat na úroven, kde byl Arnold v 15ti letech a ted už vím proč, chybí trocha steroidů :D Naštěstí jsem proti a nikdy bych do toho nešel. Pravda je, že se tím léčí leukémi a různé rakoviny, ale rozměry do kterých s nimi člověk doroste jsou až obludné. Překvapil mě Greg Valentino "Men who exploded", nečekal jsem, že bude schopný takhle komunikovat, myslel jsem si o něm, že je to žijící troska a jak se zdá je na tom docela dobře. Na zavěr si nemůžu odpostit hlášku Arnolda " Za všechen svůj úspěch a za svou rodinu vděčím jen a jen Americe". (02.05.2011)

* The side effects of being American - tak zní podtitul názvu co se sem asi nevešel :-)) Film neobjevuje nic moc nového. Že Arnie bral a Sly jakbysmet není žádné tajemství, i o amerických baseballistech jsem slyšel. Objeví se tu i pár opravdu profláklých tváří co se díky steroidům proskavili vlastní hloupostí (Valentino). Co tento dokumentární film pro mne dělalo zajímavým je rodinná linka tří bratrů, z nichž jeden se právě odhodlal natočit ho. Opravdu mne nešokuje falešnost vrcholových sportovců nebo Arnieho "když vytrváte a hrajete dle pravidel dokážete v USA cokoliv!". Ať chce Chris Bell sdělit cokoliv není nuda se na to dívat, ale na jeho hru "léky bere kde kdo, podpůrné prostředky také" nepřistoupím. Red Bull bude na dlouho jedinný prostředek co si dopřeji. Z Arnieho tam sice udělal idiota a popřít to nejde, ale ja ho mám pořád rád. Zajímavější je spíš sledovat tupé amíky co berou léky na cokoliv a přijde jim to normální a když se jich na to někdo zpětně zeptá, tak se tváří jak oběti komercializace léků. A už samotný sen - být Wrestlingovou hvězdou - jako Mad dog (Chrisův bratr) je prostě stupidita, protože to je dokonalý příklad jakým fakem je celý ten americký sen. (09.12.2008)

Pôsobilo to na mňa skôr ako obhajoba a preferovanie tzv. "amerického sna", avšak tuna nejde iba o americký nacionalizmus, ktorý ako obyčajne nepozná hranic... Celkový rozsah a dôsledok danej problematiky zasahuje celú spoločnosť... "vyfabulované bludy" sú stavané do popredia a konšpiračné teórie, klamstva vychádzaju na povrch... Tento dokument podáva v celku objektívne informácie, oceňujem danú technickú stránku, tak ako známe tváre danej oblasti, hudobný podtext... Bigger, Stronger, Faster* ako dokument, ktorý by som zovšeobecnil a neťahal ho len medzi američanov („Američané milují vítěze a nesnášejí poražené,“) Celkové spoločenské dianie, masmédia, šport... to všetko podporuje daný chaos... Na záver asi len toľko hrdina zostane stále hrdinom takže Ramba, Arnieho... mi nik neväzme! Nebral by som to tak, že som bol oklamaný, pretože nevedomosť neospravedlňuje, však? 7/10 (01.10.2008)

Kdo nesype, nežije, aneb sonda do světa bobulářů z každého sportovního odvětví. Nejde jen o kulturistiku, jde o nic nepodsouvající pohled, do novodobé, dopingem prošpikované sportovní současnosti.. Naprosto přirozeně natočené, s šikovně ptajícím se Bellem a s prostorem "udělat si vlastní názor"....výjimečné!!! (26.08.2012)

"Země, kde být druhý znamená být první poražený." Nic tak nevystihuje sebeprezentaci Spojených států jako tahle věta. Když naši přivezou bronz je to sláva, když Američani přivezou bronz, plivou na ně. Z takového tlaku vyplývá obrovská frustrace, sebeobviňování (Chrisův starší brácha byl těžkej notor), přehnaná touha po zlepšení mimo svoje možnosti nebo skutečný potřeby. Přes některé nedostatky zde již zmiňované musím dát maximum, protože máloco mě v poslední době tak bavilo a tak zaujalo svým úhlem pohledu. Chris Bell použil téma steroidů, aby se jejich prostřednictvím vyjádřil k americkému snu. Člověk (a Američan též) je ve své podstatě dost slabé individuum a pokud je neustále bombardované vzory "těch, co to někam dotáhli" a proti tomu "být druhý je špatný", co z toho vzejde? Nestačí bejt sám se sebou spokojenej, když se mám jen dobře, ne úžasně? V zemi kolektivního individualismu ne, to je společenský tabu. I za cenu zdravýho rozumu a ztráty soudnosti. (01.04.2010)