Bojovnice

Aicha je turecká přistěhovalka, která chodí na střední školu a jejíž největší vášní je Kung-fu. Trénuje jej, kde se dá, a odnáší to jak popelnice, tak poličky. Bohužel tato láska neodpovídá ideálům náboženských tradic a tak ji musí před svou rodinou tajit. Kromě hezkého tréninku a několika efektních soubojů nabízí film silnou dramatickou linii o vztazích v turecké komunitě. Díky tomu se mohou ti méně znalejší i něčemu přiučit. Tak povedený kosmetický kabátek bych od Dánů neočekával a stejně tak potěšily i herecké výkony. Jen dořešení všech linií mi trochu scházelo. Zábava skvělá. (10.07.2008)

„Ženy nebojují, zvláště ne s muži. Co by řekli lidi, kdyby ses tady tahala s hromadou chlapů?!“ - „Tati, to je strašně staromódní. Není to, jak si myslíš!“ Ale přesvědčit otce bude těžké…Aiša miluje svůj bojový sport. Konzervativní muslimská rodina ji v tom však všechno, jen ne podporuje. Má problémy ve škole, která ji nebaví, u toho ještě bojuje se zvládáním vlastních emocí. Ale díky její vášni bržděné nesmyslnými překážkami a předsudky (ze strany turecké i dánské komunity) si velmi rychle získá divákovy sympatie. Ty ještě vzrostou po příchodu do týmu. Pak člověku ani příliš nevadí, že je to v nemálo ohledech pohádka, protože se na ni moc pěkně divá. Stejně jako na ty dynamické, dobře sestříhané souboje (navíc podpořené sedící hudbou), které jsou místy efektní až běda. Navzdory nedostatkům nemám to srdce dát filmu nižší hodnocení, protože jsem se dobře bavil, hodnotím tedy slabšími, ale ještě 4*. „Vztek je dobrá věc, ale musíš se soustředit. Neučíš se kung-fu kvůli boji. Učíš se kung-fu, abys měla kázeň. Pamatuj, dívej se do očí!“ (17.11.2023)

Lehkou, v dobrém slova smyslu dívčí romantickou komedii Starý, nový, půjčený a modrý by mě vážně nenapadlo hledat na kontě režisérky Natashy Arthy. Její Bojovnice je sice taky dívčí, ale nikoliv lehká, romantická, ani komedie. Jde o seriózně pojaté drama, v němž muslimská dívka žijící v Dánsku trénuje kung-fu, aby se mohla vypořádat s těmi nejběžnějšími „teen“ problémy. Ostřejší konfrontace s nic nechápajícími rodiči i tupější konfrontace s vyholeným mistrem („Kung-fu je srdce a duše“) jsou prokládány přehlednými a velmi efektními bojovými scénami. Nijak objevnému příběhu ubližuje absence hmatatelného antagonisty, případně nějakého vyššího cíle, k němuž by se Aicha toužila probít (polopatické vysvětlení, s kým celou dobu vlastně bojuje, je podloženo příliš plytkým psychologickým základem). Pro dostatečně mladé diváky, „zatížené“ stejnými problémy jako hlavní hrdinka, by nicméně mohlo jít o svižnou, vstřícnou (čili chápající) a ne příliš hloupou zábavu. 70% (11.07.2008)

Spíš než akční film o Kung Fu je to drama o přistěhovalecké turecké rodině v Dánsku. Zaobírá se především dcerou Aišou, která místo studování raději chodí na vyuku bojového umění. V pozadí jsou ale i jiné okolnosti, jak radostné, tak nepříjemné. Kdo na první pohled zaujme, je rozhodně hlavní hrdinka a to, jak jí to kung fu jde. Zajímavé je také pozorovat kontrasty mezi pro nás normálními a na druhé straně tureckými zvyky. Takže příběhově rozhodně Fighter potěčí, konec konců také bojovými scénami. Prostě film na relax, u kterého se dobře povavíte. Ale rozhodně nečekejte nějakej Karate Tiger, se kterým má něco společného. 70%. (25.11.2010)

Místy je to kapánek zidealizované, metafory boje proti zkostnatělým tradicím naservírované tak očividně, aby to bylo jasné i těm největším nechápavcům a Aichin vztah s tím blonďatým chcípáčkem Emilem, neměl ani desetinu chemie, co měla se svým nepřítelem Omarem. Jejich kuchyňská bitka neměla chybu, přesně ve stylu známé pravdy, že láska a nenávist mají k sobě velmi blízko. Ale o romantiku tady ani nejde, Aicha je skvělá mladá žena a v pravém slova smyslu bojovnice, co si hledá svou cestu na slunci a já si tu holku prostě zamilovala, její urputnost, její vnitřní sílu, ale i zranitelnost vůči rodině. Další věcí je, že já k filmu přistupovala s předpokladem, že to bude taková light verze dívčího karate, jen vedlejší přívažek k příběhu, ale byla jsem příjemně překvapená, protože za ty kung-fu choreografie, by se nemusel stydět kdejaký asijský akčňák. Tu tureckou rozjuchanou hudbu, bych si osobně do sluchátek asi nepustila, ale tady to spojení s bojovými scénami fungovalo celkem dobře. Takže, abych to shrnula, za Aichu, kung-fu a za to, že jsem se ani minutu nenudila, je to za pět. Jaký je smajlík pro kung-fu pozdrav? Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)