Eliška má ráda divočinu

Nespoutaný devadesátkový film plný imaginace, divného humoru a erotické jiskry. Dialogy byly evidentně improvizované (což hercům formátu Polívky, Stivínové či Dejdara jistě vyhovovalo), scénář se asi někde ztratil (a film vysvětluje jak), kamera a střih podléhají momentálním nápadům, jejichž smysl není úplně srozumitelný, ale výsledek diváka vykopne do nebezpečného prostoru mimo zažité a očekávané konvence filmové řeči. 100 minut je trochu moc na volně řazený proud nápadů, ale hravost a vizuální originalita snímku, stejně jako lehce halucinogenní letní atmosféra, barvy, zvuky a chuť starého koupaliště, to vše stojí za ocenění. Tisíckrát raději toto, než pořád dokola Muže v říji, Ženy v běhu a Báby v ledu!!! (10.05.2021)

Je to hrozně nesmyslný film, ale pane bože, je nesmírně fascinující, nemohl jsem z něj spustit oči. Prezentačně je to hrozný nepořádek, spousta nesmyslných střihů a záběrů na ůplně náhodné věci, které nijak nesouvisí s dějem. Zvuk taky není o moc lepší, ja tam spousta zbytečných, otřesně znějících a špatně zakomponovaných zvukových efektů. Ale herecké výkony jsou fantastické a postavy jsou celkem zajímavé. Je to hrozně matoucí film, ale má něco do sebe, něčím mě oslovil a já bohužel ani nemám ponětí čím. 5/10 (07.04.2022)

Jako film to snad ani nemá smysl hodnotit, Otakáro si vzal do hlavy, že udělá film, vzal všechny svoje herecký kamarády a řek jim ať se dobře bavěj. Film ovšem nevzniká samoorgnizací a pobavení diváka nijak nekoreluje s uspokojením herců na place. Věřím, že natáčení byla pěkná divočina, divočina před obrazovkou se projevila pouhou myšlenkou na to, vrazit si sirky pod víčka, abych to vůbec zvládnul dokoukat, za což může panrežisér vděčit jen svý pověsti v divadle Sklep, pro kterou jsem schopen leccos odpustit a přetrpět. Takže pokud to považujete za film, raději se tomu vyhnout velkým obloukem. Je spoustu větších blbostí, kterýma se dá promarnit čas o poznání kvalitněji. Jediný, čím je Eliška zajímavá, je její dokumentární hodnota. Skvěle vypovídá o atmosféře vskutku divokých devadesátek, kdy stačilo vymyslet sebevětší píčovinu a člověk na to nějakým zázrakem vždycky dostal materiál (včetně toho lidskýho). Mladá Tatiana Vilhelmová v bikinách už je jen taková třešnička na dortu z rohypnolu, mochomůrek a prošlý šlehačky. (08.09.2014)

PRO MUŽE:Otakáro Mária Schmidt je excentrický pošuk a exot. Nebyl tedy jediný důvod domnívat se, že by v jakémkoliv aspektu mohl být jeho první celovečerák normální. A v tomto ohledu Otakáro vážně nezklamal. Vyzobal vše z historie české kinematografie, co bylo kdysi bláznivé a snad i avantgardní a konsternovalo diváckou obec. Jenže čas oponou trhnul a co dříve šokovalo, dnes nudí, co vypadalo novátorsky je zastaralé, co mělo šmrc je pruda. Přehnaná barvotiskovost kostýmů (Šakalí léta) švenky kamerou (Chytilová – Kalamita, Kopytem sem, kopytem tam), bizarní dialogy a situace (jako přes kopírák divadla Sklep, ale bez jejich poetiky a dikce), občasné makro záběry na detail – pokud možno pro nic za nic... škoda slov. Plagiátor a neumětel v jednom. Kdyby své citace aspoň pořádně oprásknul, mohl by být podezírán z holdu svým vzorům, bohužel Otakáro zůstal svým v tom nejhorším slova smyslu. Už ve Sklepě byly jeho výstupy skoro stejně šílené, jako blbé a vesměs nudné. Především naprosto zbytečné. Tak jako tento film.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Českých hereckých hvězd víc než na letní obloze a nemůžu, madame, říci, že by se nesnažily. Jen mám takový pocit, že se herci bavili výrazně víc na natáčení, než diváci při projekci. Pár dokonalých hlášek a jedna perfektně samicní ramlice to nespasí. A rozcapená Žilková už vůbec ne. Bohužel.          HLÁŠKA:Já jsem zachraňoval lidi v době, kdy ty jsi říkala hovnu kokos// Pěstuje bonzaje a trošku přibonzovává.// Dal bych si doutníček, ale co když mám rakovinu? Tak si dejte rakvičku.//Otec: Běž si s kamarády měřit šuliny. Syn: My si máme aspoň co měřit, kdežto ty si ho můžeš jen zvážit. Otec: Jo ale zato mám dva, jeho a tebe.// Co je? Ále, včera jí vojel pes a dneska Marcello.//Jó mladý berušky na mě letěj, jak na sladkou bliznu. (20.02.2013)

Ehm, další snímek, který dokazuje, jak špatně a beznadějně je na tom česká filmová tvorba. To je prostě hrůza. Film bez špetky příběhu, pointy, prostě o ničem. A takových je u nás v ČR bohužel strašně moc. A to, na kolik Českých Lvů byl nominován (s tím, že jeden dokonce vyhrál), to je taky strašné... Achjo! (05.08.2016)